Všechny uvedené příběhy o komplexní léčbě chronických ran včetně doprovodných fotografií odpovídají skutečnému průběhu léčby konkrétních pacientů. Na vlastní přání je zveřejněno pouze jejich křestní jméno a údaj o věku.
Pan Antonín, 60 let
Chodidlo při zahájení léčby
hluboká rána sahá téměř ke kosti
„Největším odpočinkem jsou mé koníčky – hlavně zahrada a kutilství – a čas, který trávím se svými vnoučaty. Nikdy jsem nebyl vážněji nemocný, nekouřím, skleničku si dopřeji příležitostně. Na začátku září 2006 jsem šlápl na připínáček, taková maličkost! Ani to nebolelo, skoro nic nebylo vidět.
Pak se ale noha začala zhoršovat a ranka z malého píchnutí se čím dál více zvětšovala. Noha začala bolet a otékat, byla zarudlá. Když jsem ji už ani nedostal do boty, navštívil jsem lékaře. Ten mě po dvou týdnech, když nezabrala antibiotika, poslal na specializovanou ambulanci pro léčbu chronických ran. To už měla rána plochu asi 4x4 cm a šla hodně do hloubky, skoro až ke kosti. Celá noha byla oteklá, byl v ní zánět. V ambulanci hned dostali podezření, že to je tzv.
diabetická noha.
Proto mi okamžitě na chodidlo nalepili zvláštní náplast, která se do deseti minut zabarví. Podle barvy, která reaguje na pot kůže, se pak pozná, jestli v noze nejsou narušeny nervy. Právě to je typické pro diabetickou nohu. A u mě se náplast zbarvila do modra, to znamená těžký stupeň poruchy nervových vláken. Také další vyšetření potvrdila, že trpím cukrovkou 2. typu a že už došlo ke změnám na cévách a nervech. Kvůli tomu byla kůže méně odolná proti infekci a rána se hůř hojila. Samozřejmě mi zjistili i vysokou hladinu cukru a vysoký krevní tlak, který dost často cukrovku doprovází.
Okamžitě mě proto přijali do nemocnice a začali mi léčit cukrovku a vysoký krevní tlak. Ránu na noze
pečlivě čistili a dvakrát denně převazovali. Dostal jsem také antibiotika.
Pak jsem se dozvěděl, že účinek antibiotik by mohl dobře podpořit lék Wobenzym, který prý pomáhá
i při léčbě otoků a zánětu. Hned jsem si ho koupil a začal užívat 3x10 tablet denně. Brzy jsem pocítil úlevu, povolily bolesti, začaly ustupovat otoky a noha už nebyla tak teplá a zarudlá. Nesměl jsem ji zatěžovat, chodil jsem jenom o berlích. Pomáhalo mi také magnetické vlnění, magnetostimulace u fyzioterapeuta.
Ukončení léčby
rána je prakticky zhojena
Za sedm dní pobytu v nemocnici se mi snížila hladina cukru v krvi, rána se zmenšila a ustoupil zánět. Naučil jsem se píchat si sám inzulín, i když to ze začátku nebylo vůbec jednoduché. Sestřičky zase naučily manželku, jak mi má doma ošetřovat ránu.
V dalším týdnu jsem ještě každý den dojížděl na infúze a na rehabilitaci na magnetostimulaci a dál užíval antibiotika a Wobenzym.
Při kontrole po týdnu pak byl zase důvod k radosti - rána se dále zmenšila, byla krásně čistá a dále klesla hladina cukru v krvi. Snížil jsem proto užívání Wobenzymu na 3x7 tablet denně. Navíc jsem byl objednán na speciální vyšetření k odborníkovi - podologovi, který mi doporučil zhotovení individuálních ortopedických vložek a potom i speciální obuvi.
Při další kontrole byla rána na noze již úplně zahojená a sestřička mě pochválila, když v mých botách uviděla nové ortopedické vložky. Péče o nohy a správné obouvání jsou totiž u lidí trpících cukrovkou zvlášť důležité. Ale co mě ze všeho nejvíc potěšilo: cukrovka se zlepšila natolik, že mě lékař-diabetolog začal převádět z injekcí inzulínu na léky v tabletách.“
Komentář
Cukrovka u pana Antonína byla sice zjištěna pozdě, když už ji začaly doprovázet závažné komplikace, ale díky komplexnímu přístupu se ji v poměrně krátké době podařilo zvládnout včetně obávané komplikace – diabetické nohy.
Taková rána není nikdy jenom lokálním kožním problémem. Vždy se musí pátrat po příčinách špatného hojení (cévní nedostatečnost, chronický otok, cukrovka apod.). Wobenzym pomáhá při vstřebání otoku a zvládnutí chronického zánětu. Zlepšuje prokrvení v nejjemnějších cévách v okolí rány - mikrocirkulaci, a tím zlepšuje zásobování tkání kyslíkem i živinami a odplavování zplodin z místa zánětu. Podporuje také průnik antibiotik do tkání a urychluje hojení rány.
Paní Anna, 83 let
„Již dlouhou řadu roků se potýkám s problémem bércových vředů. Když jsem se provdala, zůstala jsem v domácnosti. Můj muž byl totiž zcela nevidomý a také náš syn je od narození stejně zrakově postižený. Péče o rodinu mě plně zaměstnávala.
Stav při zahájení léčby
několik ložisek na levém bérci pacientku trápilo téměř 20 let
Asi před dvaceti lety začaly první potíže s nohama. Často mě bolely, otékaly a začaly se na nich tvořit různě barevné mapy. Zhruba před sedmnácti lety se mi bérce ponejprv otevřely a pro mne tak začalo velice svízelné období. V té době jsem se léčila na kožní ambulanci, ale léčba nebyla moc úspěšná, nohy jsem měla skoro pořád otevřené. Proto mě nakonec přijali do nemocnice na oddělení popálenin, kde se konečně můj stav zlepšil a nohy se skoro úplně zavřely. Po propuštění ale moje radost netrvala dlouho a brzy jsem se zase potýkala s velkými otevřenými ranami na bércích. Pak jsem byla v nemocnici ještě několikrát, ale nohy se už nikdy pěkně nezahojily. Postupně jsem ztratila naději, že se to ještě někdy zlepší. Až letos v lednu jsem se dostala do péče ambulance, která léčí chronické rány. Po všech vyšetřeních mi lékař sdělil, že za moje trápení mohou částečně ucpané cévy na nohou. Proudění krve je oslabené, proto mám nohy stále oteklé, kůže je špatně vyživovaná a nehojí se. Také mi řekl, že by se můj stav mohl částečně zlepšit s pomocí takzvaného balónku, který poškozené cévy protáhne a zase rozšíří. Měla jsem z tohoto výkonu pochopitelně strach. Bála jsem se, kdo by se postaral o mého syna, kdyby se se mnou náhodou něco stalo. Je sice dospělý, ale je na mě při své slepotě skoro plně závislý. Teprve po dlouhém zvažování jsem se tomu zákroku podrobila. Sestřičky mi pak v nemocnici každý den nohu převazovaly, čistily vřed i jeho okolí. Vždy když přiložily obklad s dezinfekčním roztokem, nohu pečlivě zabandážovaly. Vysvětlily mi, jak je to důležité pro podporu krevního oběhu, léčení otoků a vůbec celé rány. To jsem dříve nevěděla a hodně jsem to zanedbávala.
Stav po 2 měsících kombinované léčby
dva menší defekty se již zacelily,
největší defekt je čistý, bez povlaků, není již tak hluboký a
od okrajů se tvoří nová kůže
Ale pořád se to nehojilo tak rychle, jak jsem doufala. Když jsem se dozvěděla, že při hojení vředů může pomoci Wobenzym, koupila jsem si ho v lékárně a začala užívat 3x7 tablet nalačno. Už za čtrnáct dní bylo vidět určité zlepšení. Nohy méně bolely, okraje ran se začaly stahovat a nemokvaly. Při každé další kontrole byl vřed stále menší.
Nevím, jaký podíl má na mém „zázračném“ hojení balónek, jaký bandáže a jaký Wobenzym. Vím jen, že mám pocit, že se snad po 20 letech moje vředy konečně zahojí. Cítím se teď velice dobře. Za necelé 2 měsíce od zahájení léčby se plocha vředů zmenšila na polovinu a hlavně ustaly ty silné bolesti. Každý třetí den mám nové bandáže a Wobenzym užívám dál, teď už v nižší dávce 3x5 tablet za den. Jsem moc ráda, že jsem mohla zase začít něčemu věřit a že ještě můžu být oporou pro svého syna.“
Komentář
Nikdy není pozdě a jak dokládá příběh paní Anny, ani ve vyšším věku není nutné házet flintu do žita a vzdávat se naděje. Cílené vyšetření pomohlo odhalit příčinu problému – kombinované cévní postižení – a angioplastika („balónek“) ji odstranila jen částečně. Velký význam má správné bandážování končetin,
které podpoří návrat krve z ochablých žil. Užívání Wobenzymu zase napomáhá vstřebávání chronických otoků, které mají původ v chronické žilní nedostatečnosti a přetížení lymfatického systému. Wobenzym uvolňuje lymfatické cévy a zlepšuje tekutost krve. To vše podporuje prokrvení i v nejdrobnějších cévách - mikrocirkulaci, která je velice důležitá pro proces hojení. Kombinace všech tří uvedených léčebných opatření nakonec vedla k tomu, že – přestože otevřené vředy trápily paní Annu téměř dvacet let – už po dvou týdnech od zahájení této léčby začalo docházet k viditelnému zlepšení.
Pan Ladislav, 79 let
„Život člověku připraví mnohá úskalí, která ho donutí bilancovat své dosavadní konání a zamyslet se. Také já jsem názor na svůj nynější život změnil. A jak k tomu došlo? Celý svůj život jsem věnoval rodině, práci a své největší vášni - pěstování orchidejí. Neznám krásnější pocit, než vstoupit do prostoru plného nádherných elegantních květů, ze kterých můžeme čerpat tolik pohody, krásy a inspirace. Péče o tyto květiny mi pomáhala zahánět všechny chmury a také mi při ní nikdy nezbýval čas na „marodění“.
Stav při zahájení léčby
V posledních letech mi ale práce nešla už tak dobře od ruky a brzy jsem byl unavený. Co bylo nejhorší, začal jsem mít veliké potíže s nohama. Otékaly mi a třikrát jsem do nich dostal „růži“. Musel jsem ležet v nemocnici a dostával jsem antibiotika.
Na obou bércích se mi brzy potom začaly dělat podivné skvrny, které se postupně zvětšovaly a bolely.
Myslel jsem, že se vše samo časem upraví. Ale to se, bohužel, nestalo. Za nějakou dobu mě bolest donutila vyhledat lékaře. Vyšetřil mě a zjistil, že mám vysoký krevní tlak a poruchu prokrvení obou nohou. Dal mi nějaké léky a doporučil obě nohy vázat elastickými obinadly. Zpočátku jsem to dělal, ale chodit stále se zavázanýma nohama, to mi skutečně moc vadilo. Rozhodl jsem se, že bandáže nosit nebudu. Při kontrolách jsem lékaři řekl, že mi to stejně nepomáhá, jestli není něco jiného, účinnějšího. Když lékař odvětil, že nic jiného mi nepomůže, přestal jsem k němu do ambulance docházet.
Nějaký čas jsem se léčil doma sám recepty vyčtenými z časopisů. V té době jsem už měl otevřené rány nad kotníky obou nohou. Rány se stále zvětšovaly. Bolesti se stupňovaly, z ran vytékalo množství páchnoucí tekutiny. Doma mi sice nic neříkali, ale měl jsem pocit, že jim má přítomnost vadí. Začal jsem se tedy lidí stranit a veškerý čas jsem trávil jenom ve svém pokoji nebo ve skleníku. Připadal jsem si se svým problémem sám, zrazený a opuštěný.
V dosti špatném stavu jsem byl nucen opět navštívit lékaře. Ten mě odeslal k odbornému vyšetření na kožní ambulanci, kde jsem dostal spoustu různých mastí. Některé jsem dával do rány, jiné na její okolí, ale nic nepomáhalo.
Nakonec jsem dostal doporučení na speciální ambulanci, kde se léčí právě takoví lidé, jako jsem já – tedy ti, kteří už mají dlouho trampoty se špatně se hojícími ranami a vředy. Správně se nazývá ambulance pro léčbu chronických ran.
V ordinaci mě přivítala usměvavá sestřička a rovněž příjemný pan doktor. Zpočátku se mě vyptávali na spoustu věcí, poté jsem obešel různá vyšetření. Zjistilo se, že mám chronickou nedostatečnost žil i lymfatických cév, které byly poškozeny tím, jak jsem několikrát dostal „růži“.
Z toho pak vznikly velké otoky nohou, které bránily hojení vředů a bolely. Otevřené rány na obou nohou sestřička pravidelně převazovala a čistila. Abych se rychleji zbavil otoků, chodil jsem také na rehabilitaci, kde mi přikládali jakousi botu, která nohy střídavě tlakem masírovala.
Dozvěděl jsem se pak, že pro můj stav by byl dobrý lék Wobenzym, který ale pojišťovna nehradí, a tudíž bych si ho musel sám koupit. V té době jsem se cítil velice dobře, oba bérce byly v mnohem lepším stavu, a tak jsem byl optimisticky naladěn. Rozhodl jsem se, že budu tentokrát dodržovat všechny pokyny a rady, ale tento lék – co si budeme povídat, především z finančních důvodů – si prostě nekoupím.
Rána výrazně zmenšená, nová kůže roste od okrajů i ve středu rány
Ke kontrolám mě sanitka vozila každých čtrnáct dní. Průběh kontrol byl téměř vždy stejný. Stejné dotazy, stejné odpovědi, hojení však jako by stagnovalo. Naopak se zdálo, že při každé následné kontrole jsou rány větší a více povleklé. Znovu nastoupily bolesti, otok, zarudnutí a já jsem zcela ztratil iluze o jakémkoliv zlepšení svého stavu.
Pak jsem si vzpomněl na ten Wobenzym. Co když je na tom něco pravdy? Peníze sice šetřím pro děti a pro vnoučata, ale co kdyby mi přece jenom ten lék pomohl?! Rozhodl jsem se, že to zkusím!
Bral jsem třikrát denně deset tablet. Při kontrole po 14 dnech jsme měli sestřička i já velkou radost. Rány byly méně povleklé, oba bérce jen málo oteklé a vše vypadalo, jako by konečně nastával obrat k lepšímu. A bylo to skutečně tak.
Dnes jsem si pořídil čtvrté balení Wobenyzmu. Užívám už nižší dávky, 3x5 tablet, ránu si sám převazuji a také jsem se naučil pořádně vázat bandáže. A divili byste se, kolik teď ušetřím za obyčejné obvazy a gázu, když rány už „netečou“. Ke kontrolám jezdím jen jednou měsíčně. Rány se krásně stahují, jsou už minimálně o polovinu menší. Bolesti nemám téměř žádné a doma je to jako dřív, nikdo se mě nestraní. Vnuk si koupil auto i bez mé finanční pomoci a dcera se bude příští rok stěhovat do nového. A mně rozkvetly nové orchideje.“
Komentář
I u pana Ladislava se ukázalo, jak důležitý je pro léčení chronické rány komplexní přístup a kombinace různých léčebných metod. Důležité byly přístrojové lymfodrenáže – tedy ty speciální masáže prováděné s pomocí „zvláštní boty“. Povzbudily proudění mízy v chabých lymfatických cévách poškozených opakovanými záněty – tzv. „růží“ – a významně přispěly ke zmenšování otoků. Ideální pro léčbu otoků tohoto původu je kombinace lymfodrenážních masáží a bandáží s Wobenzymem, který díky účinku enzymů zlepší tekutost krve, napomůže zprůchodnění lymfatických cév a urychlí hojení.
Pan Ladislav se pro něj rozhodl až po delším váhání, ale ověřil si, že pro léčbu rány je důležitá i vlastní „investice“ pacienta. Pod tímto pojmem si můžeme představit čas věnovaný vlastní péči o ránu, ochotu respektovat pokyny zdravotníků stran ošetřování a nakonec i určitý finanční příspěvek vložený do nehrazených prostředků potřebných pro léčbu, např. do Wobenzymu.