ANGIOLOGIE,
FLEBOLOGIE
Vliv SET na některé etiologické faktory
cévních onemocnění
Narušení skladby, koagulační rovnováhy a tekutosti
krve je součástí patogeneze žilních i tepenných onemocnění.
Výzkumy ukázaly, že jednotlivé proteolytické enzymy i kombinované enzymové
preparáty jsou schopny ovlivnit tekuté i korpuskulární složky krve.
Působením proteináz je například snižována koncentrace fibrinogenu a
stimulována aktivace plazminogenu. Zlepšuje se flexibilita erytrocytů
a snižuje schopnost agregace erytrocytů i trombocytů (bromelain inhibuje
agregaci trombocytů jednak snížením koncentrace tromboxanu, jednak blokádou
agregace závislé na ADP). To vše zlepšuje reologické vlastnosti krve.
V experimentu bylo například prokázáno, že roztok Wobenzymu je schopen
rozpouštět fibrinová koagula. Koagula se rozpouštěla tím rychleji,
čím byla vyšší koncentrace Wobenzymu
v roztoku. Na druhé straně bylo aplikací Wobenzymu možno zabránit
vytvoření fibrinu při smíšení plazmy s koagulázou. Útlum vzniku fibrinu
byl v přímé korelaci s koncentrací Wobenzymu
(Guggenbichler, 1988).
Vlivem preparátu Wobenzym na parametry, které určují reologické vlastnosti
krve, se zabývá randomizovaná dvojitě zaslepená zkřížená studie (Ernst,
1994). Skupině 10 zdravých dobrovolníků byl podáván dva týdny Wobenzym
(30 tablet denně) a pak po stejnou dobu stejný počet tablet placeba.
„Vymývací doba" mezi oběma fázemi pokusu byla 1 týden. Byla sledována
viskozita nativní krve, viskozita krve korigovaná k hematokritu 45%,
viskozita plazmy a séra, hematokrit, flexibilita a shlukování erytrocytů.
Zatímco při podávání placeba nedošlo v testovaných parametrech k žádné
signifikantní změně, při podávání enzymů se projevilo výrazné snížení
viskozity krve i plazmy a agregace erytrocytů. Jejich flexibilita byla
naopak zvýšena. Po podávání Wobenzymu ani placeba se nezměnil hematokrit,
výsledky elektroforézy séra ani měření koloidně osmotického tlaku.
V další studii za podmínek in vitro (Saradeth,
1995) byl zkoumán
vliv preparátu Phlogenzym
v různých dávkách na hematokrit, viskozitu plazmy a séra, nativní
a standardizovanou viskozitu krve, agregaci a flexibilitu erytrocytů
ve vzorcích nesrážlivé krve od 12 zdravých dobrovolníků. Již minimální
dávka Phlogenzymu působila signifikantní snížení viskozity plazmy,
nativní
i standardizované viskozity krve a agregace erytrocytů a hladiny
fibrinogenu.
Fibrinolytický účinek proteináz se také projevuje při
urychlení vstřebávání hematomů. Jedna z posledních publikovaných dvojslepých
studií (Kleine, 1998) byla provedena na 46 zdravých dobrovolnících s
preparátem Phlogenzym (3x2 tbl.). Dobrovolníci byli pro studii pečlivě
vybráni, byli vyloučeni ti, kteří jevili zvýšenou nebo naopak sníženou
vnímavost k bolesti a také ti, u kterých byly rozdíly ve vnímání bolesti
na pravé a levé končetině již za bazálních podmínek. Hematom byl vytvořen
podkožní injekcí 2 ml vlastní krve na vnitřní straně předloktí. Byl
zkoumán rozdíl prahu bolesti v oblasti hematomu a ve stejné oblasti
na zdravé končetině. Práh bolesti byl měřen speciálním tonometrem a
byl udáván v kp/cm2. Dále byla hodnocena resorpce hematomu. Hodnoty
prahové bolesti se vrátily k bazálním hodnotám u enzymové skupiny od
6. dne, zatímco u placebové skupiny to nebylo před 9. dnem. Hematom
byl méně intenzivní po celou dobu studie u enzymové skupiny.
Na reologické vlastnosti krve má negativní vliv
také zvýšená koncentrace imunitních komplexů. Kombinace enzymů tlumí už v nízkých koncentracích
vznik imunitních komplexů v krvi
a tělních tekutinách a ve vysokých koncentracích štěpí depozita imunitních
komplexů ve stěnách cév, tkáních a orgánech. Tuto schopnost prokázaly
pokusy in vitro i na zvířatech.
V některých experimentech byl také zaznamenán pokles
koncentrace cholesterolu a triglyceridů a vzestup HDL v séru vlivem
proteináz (Klein,
1988). Tento poznatek byl později znovu
potvrzen jednak v experimentu na modelové alimentární hypercholesterolemii
králíků, jednak
v klinické studii s pacienty po infarktu myokardu (Sledzevskaya
a Babyj, 1997; Kovalenko et.
al. 2001). Pro vznik a průběh cévních onemocnění nejsou podstatné
jenom vlastnosti krve ale
i kvalita cévní stěny a vzájemná reakce mezi cévním endotelem a složkami
krve.
Práce z poslední doby ukazují, že proteinázy modulují expresi
adhezních molekul na různých buňkách, která má podstatný vliv
na řadu dějů probíhajících v organismu. Hypoperfúze a následná hypoxie,
které jsou jedním z klíčových momentů v průběhu cévních chorob, stimulují
produkci tkáňových mediátorů zánětu a změnu exprese adhezních molekul
na endotelu cév i krevních elementů. Na základě provedených experimentů
bylo prokázáno, že proteinázy, které jsou součástí preparátů Wobenzym,
Phlogenzym a Wobe-Mugos, jsou schopny přímého selektivního proteolytického
štěpení povrchových adhezních molekul na některých buňkách a předpokládá
se ovlivnění obecných signálních mechanismů na úrovni interakce endotelie
a adherujících trombocytů. Přímý vliv proteolytických enzymů na snížení
povrchové denzity (exprese) byl zatím prokázán u molekul CD4, CD29,
CD44, CD54, CD58, CD62L, CD80, Mel-14, MAC-2, receptorů pro vitronectin
- a to zejména na nádorových a zánětlivých buňkách. Vzhledem k tomu,
že některé z těchto molekul (CD54, CD62L) jsou ve zvýšené míře exprimovány
i na endotelových buňkách postižených hypoxií, lze předpokládat, že
mechanismus účinku SET v procesech hemokoagulace a agregace může být
za těchto podmínek analogický.
Kromě proteináz má důležitou roli rovněž rutin. Rutin obsažený v
preparátech SET stabilizuje
cévní endotel a podporuje antiexsudační efekt enzymů (zejména bromelainu
a papainu).
Průběh chronických cévních onemocnění (chronická žilní insuficience,
potrombotický syndrom, lymfedém) negativně ovlivňují fibrózní procesy,
které se sekundárně rozvíjejí ve tkáních
oblastí dlouhodobě postižených poruchou hemodynamiky a lymfatické
drenáže.
Ukazuje se, že jedním z etiologických faktorů nežádoucích fibrózních
změn je nadprodukce TGF-β (transforming growth factor). Na modelu renální
fibrózy u potkanů a řadě dalších modelů bylo prokázáno, že aplikace
léků pro systémovou enzymoterapii (Phlogenzym) snižuje hladiny TGF-β
v moči a zmírňuje průběh fibrózy. Je prokázáno, že α2-makroglobulin
aktivovaný vazbou s proteinázami na tzv. „rychlou formu" váže molekuly
některých nefyziologicky zmnožených cytokinů (TGF-β, TNF-α), a tím omezuje
nežádoucí účinky jejich nadprodukce. Tyto komplexy jsou pak vychytávány
fagocyty a eliminovány z oběhu.
Současné výzkumy přinášejí stále nové a detailnější poznatky o principech
účinků proteináz
obsažených v preparátech systémové enzymoterapie a tvoří tak teoretickou
bázi dlouho známým příznivým empirickým zkušenostem a výsledkům kontrolovaných
klinických studií s užíváním systémové terapie v léčbě cévních onemocnění.