CHIRURGIE, TRAUMATOLOGIE, ORTOPEDIE
Plastická a estetická chirurgie
Hematomy v tkáni operované oblasti, rozsáhlý či dlouhodobě
trvající otok a ranná infekce patří mezi hlavní nežádoucí komplikace,
které mohou závažně ovlivnit délku pracovní neschopnosti, cenu léčby
i konečný výsledek ve všech chirurgických oborech. V plastické a estetické
chirurgii je potřeba zabránit nežádoucím komplikacím zdůrazněna nejen
podstatou vlastní indikace, která vyplývá z pacientova pocitu estetického
nedostatku, ale i nutností omezit délku společenské nezpůsobilosti i
cenu léčby na co možná nejnižší úroveň. Proto je velký důraz kladen
na profylaxi, na dodržování zásad fyziologického operování a na pooperační
péči, včetně lokálního i celkového užití antibiotik, místní pooperační
aplikace vazokonstrikčních látek a hemostyptik, lokálních i celkových
chladivých obkladů a protiedémových přípravků. Ale ani taková komplexní
péče vždy nezaručí optimální průběh a nezabrání výše uvedeným komplikacím.
Protože plastická a estetická chirurgie usiluje nejen o vysokou kvalitu
konečných výsledků, ale i o prevenci průvodních nežádoucích projevů,
především otoku, hematomů a zánětů, hledají a prověřují chirurgové jíž
od 60. let preventivní i léčebné účinky proteolytických enzymů. Již
v roce 1960 provedli Calnar a Barr randomizovanou
dvojitě slepou studii, v níž srovnali u 56 nemocných s rinoplastikou
účinnost injikovaného chymotrypsinu ve srovnání s placebem.
O dva roky později 1962 uskutečnil Moore
otevřenou studii u 65 pacientů s injekčně aplikovaným chymotrypsinem,
v níž zaznamenal po plastických operacích omezení edému a hematomů.Tato
studie vyzněla jednoznačně ve prospěch enzymoterapie, injekční cesta
aplikace však přinášela problémy. Proto se Bogner
a Snyder (1962) rozhodli pro perorální podávání vysokých dávek enzymů.
Tento přístup se osvědčil: 51 velkých rekonstrukcí a transplantací kůže
proběhlo bez očekávaných komplikací a zároveň byla výrazně snížena tvorba
edému.
Dvojitě slepá studie, která u 49 pacientů s plastikami obličeje
a nosu srovnávala bromelain s placebem (Seltzer, 1964)
prokázala u všech nemocných léčených bromelainem omezení rozsahu edému,
snížení výskytu ekchymóz a zánětů kůže i sliznic a rychlejší zhojení.
Bromelain se osvědčil i v dalších studiích. Např. Vogt-Suter
v roce 1970 pozoroval u celkem 110 chirurgických pacientů, kterým byl
aplikován bromelain, snížení otoku, bolestí a urychlení resorpce hematomů.
Hojení probíhalo bez komplikací, rekonvalescence byla zkrácena. Velmi
dobré výsledky zaznamenal i Pasha v roce 1974
na rozsáhlém souboru 1262 pacientů, l při rozsáhlých a náročných výkonech
byl výsledek v 72% dobrý a v 25% excelentní.
Přesvědčivé byly i výsledky randomizované dvojslepé studie srovnávající
u 88 pacientů s plastikou nosu účinnost papainu a placeba (Kahn,
1965). Enzymoterapie předčila výrazně účinnost placeba zejména v
omezení zduření očních víček a snížení rozsahu hematomů včetně urychlení
jejich ústupu.
Omezení rozsahu všech nežádoucích projevů v estetické chirurgii
prokázala v roce 1999 při posuzování kombinovaného preparátu Wobenzym
jako první u nás Dušková z Kliniky plastické
a rekonstrukční chirurgie 3. LF UK v Praze. Ve své studii aplikovala
perioperačně 20 pacientkám s blefaroplastikou horních víček preparát
Wobenzym 3x10 dražé po dobu 10 dnů. Hemostyptika ani antiedematózní
léky nebyly podávány. Kontrolní skupinu tvořilo 20 pacientek, kterým
byl proveden stejný výkon stejným operatérem, ale nebyl perioperačně
podáván Wobenzym. Navíc pacientům této kontrolní skupiny byla aplikována
perioperační péče, běžně užívaná na klinice: těsně před operací jim
bylo intramuskulárně aplikováno 2 ml hemostyptika, v 15 případech byla
stejná dávka aplikována i pooperačně. U šesti nemocných musel být užit
aescinový preparát v dávce 3x2 drg., v průměru po dobu 6 dnů. Lokálně
byly přikládány obklady s ledovou 3% borovou vodou, které byly vyměňovány
první 2 dny po operaci 8krát za 24 hodin, další tři dny 3krát za 24
hodin.
Po odstranění stehů byl obklad aplikován jednou denně. Vyšetření byla
prováděna ve stejném rozsahu jako u sledované skupiny. Za kritéria hodnocení
byla zvolena bolestivost, zarudnutí rány, projevy krvácení, edém a intolerance
terapeutických postupů. Závěrečné hodnocení ukázalo, že podáváním preparátu
Wobenzym bylo ve srovnání s náročnější metodikou, běžně užívanou při
tomto typu výkonu, dosaženo stejného nebo lepšího výsledku. Enzymoterapie
navíc zjednodušuje pooperační léčbu a snižuje její cenu, protože omezuje
potřebu antiedematózní a hemostyptické léčby, o 80% snižuje potřebu
obkladů a obvazového materiálu a nároky na ošetřování. Enzymoterapie
měla také výrazný analgetický účinek. V enzymové skupině nebyla pozorována
žádná intolerance, zatímco u 2 pacientek kontrolní skupiny došlo k alergické
reakci na borovou vodu (lokální kontaktní dermatitidě).