CHIRURGIE, TRAUMATOLOGIE, ORTOPEDIE
Úvod - SET v chirurgických oborech
Enzymoterapie (lokální i systémová) je pro své výhodné
farmakologické účinky zařazena do terapeutických algoritmů řešení řady
chirurgických onemocnění respektive jejich zánětlivých komplikací. Samozřejmě
platí, stejně jako pro jiné farmakologické postupy v chirurgii, že by
měla být chápána jako terapie adjuvantní, kdy na prvém místě v terapeutickém
algoritmu musí být zvažován a eventuálně proveden výkon chirurgický.
Za pomoci systémové enzymoterapie však lze výrazně omezit nezbytný rozsah
chirurgické intervence a omezit sekundární komplikace plynoucí jak z
vlastní choroby, tak z provedeného chirurgického výkonu.
V posledních letech, s rozvojem poznání imunologických aspektů zánětu
a jeho jednotlivých kaskád, s prohlubováním klinických vědomostí o systémové
zánětlivé reakci organismu, septickém syndromu a multiorgánovém selhání,
doznávají představy chirurgů o zánětu, o vyvolávajících příčinách a
udržujících mechanismech značné změny. Jestliže pak porovnáváme fyziologii
a patofyziologii zánětlivé reakce na jedné straně a farmakologické účinky
systémově aplikovaných hydrolytických enzymů na straně druhé, nemůžeme
přehlédnout řadu styčných bodů. Ty jsou právě zodpovědny za pozitivní
klinické efekty enzymů v zánětlivých procesech.
U velkého množství chirugických onemocnění je zánět a otok vedoucím
příznakem a zodpovídá za další progresi nemoci. Řada chorob primárně
nezánětlivé povahy je zánětem provázena ve smyslu časné nebo pozdní
komplikace. Hlavní indikací systémové enzymoterapie jsou zánětlivé
procesy, akutní i chronické otoky a poruchy imunity. Tyto stavy
jsou obvykle ve větší či menší míře u chirurgických pacientů vyjádřeny.
Úkolem enzymů v průběhu zánětu je optimalizace a synchronizace
zúčastněných dějů. Nezanedbatelné je též pozitivní
ovlivnění reologických vlastností krve i lymfy a průvodní zlepšení porušené
mikrocirkulace; taková porucha stojí na počátku řady velmi
závažných lokálních, především však systémových komplikací.
Pro chirurgy je významný též efekt vehikula (Barsom,
1982, 1983; Suchich,
1997). Projevuje se tím, že při současném podávání
proteolytických enzymů a antibiotik dochází k vyšší sérové a tkáňové
koncentraci antibiotika (například u ampicilinu o 25%, trimethoprimu
o 21%, u tetracyklinu o 22% a pod.). Podobný efekt popisují někteří
autoři i pro cytostatika.
Kontraindikací systémové enzymoterapie je málo. Jednou
z typických chirurgických kontraindikací podávání proteolytických enzymů
je situace, kdy chirurg využívá přirozené „lepivosti" fibrinu.
Příkladem může být sutura anastomózy. Stejná situace platí i při použití
tkáňového (fibrinového) lepidla. SET také není vhodná při nesnášenlivosti
jednotlivých enzymů a při těžkých poruchách srážlivosti krve (např.
hemofilii, těžkém jaterním poškození, dialýze a pod.) a při nebezpečí
krvácení z jícnových varixů.
Řada klinických studií prokázala výhodnost aplikace proteolytických
enzymů (např. Wobenzymu či Phlogenzymu) již předoperačně.
Přitom se nepotvrdilo nebezpečí většího krvácení během operace. „Premedikace"
pacientů nebo osob se zvýšenou pravděpodobností úrazu (např. sportovců)
doznává v poslední době stále většího uplatnění. Její výhody doceňují
především plastičtí chirurgové a stomatochirurgové, kterým odstranění
poruch mikrocirkulace a edému operované krajiny může výrazně zlepšit
výsledky; výborné výsledky mají i traumatologové, ortopedi a sportovní
lékaři.
Obecně lze enzymové léky doporučit u operací a stavů, které
vyžadují:
- prevenci otoku nebo jeho léčbu
- omezení operačního poškození
- rychlé odbourání nekrózy
- zlepšení mikrocirkulace
- snížení viskozity krve, snížení agregace erytrocytů a trombocytů
- snížení rizika zánětlivých komplikací
- rychlejší průběh fyziologického hojení rány, nebo jeho podporu
- zlepšení transportní kapacity lymfatického systému (lymfedém)
- dostatečný průnik antibiotik a chemoterapeutik do tkání
Uvedené obecné indikace vycházejí z velkého množství
klinických studií provedených z velké části podle zásad GCP v posledních
30 letech v celém světě buď s jednotlivými enzymy (trypsin, chymotrypsin,
papain, bromelain), nebo s preparáty obsahujícími jejich kombinace (Wobenzym,
Phlogenzym) (Eimeren van W a spol., 1994).
Při použití enzymových léků u chirurgických nemocných plyne žádoucí
profit nejen pro pacienta, ale z hlediska farmakoekonomiky i pro lékaře
a zdravotnické zařízení díky snížení počtu komplikací, respektive jejich
rychlejšímu zvládnutí, zkrácení doby hospitalizace a rychlejšímu návratu
nemocného do pracovního či sportovního procesu.
V chirurgických oborech se v současné době uplatňují miniinvazivní operační
techniky. Klinická studie hodnotící účinek Wobenzymu u laparoskopicky
asistované vaginální hysterektomie - LAVH (Eim,
1997) byla
provedena u 38 operovaných pacientek. Wobenzym dostávaly od prvního
pooperačního dne v dávce 3x5 drg. po dobu tří týdnů. Průběh pooperačního
období u těchto žen byl srovnán s kontrolní skupinou 47 pacientek, které
měly standardní péči. U žádné pacientky nebyla použita antibiotika.
U všech pacientek byly sledovány pozitivní (orosomukoid, ceruloplasmin,
α1-antitrypsin, CRP a fibrinogen) a negativní (albumin, prealbumin a
transferin) reaktanty akutní fáze. Dále byly vyšetřovány leukocyty,
mukoprotein a fibrin degradační produkty (FDP). Laboratorní vyšetření
byla provedena den před operací a pak 1., 2., 4. a 7. den po operaci.
Klinicky byl hodnocen rozsah pooperačního infiltratu, přítomnost vaginálních
granulací a výskyt chronické pánevní bolesti, a to za týden po operaci,
při propuštění a po 1 a 2 měsících.
U skupiny užívající Wobenzym byl zřetelně patrný menší nárůst hodnot
CRP, který se rychleji vracel k normě. Změny v hladinách mukoproteinů
vykazovaly stejný trend. Hodnocení pooperačního infiltratu po 1 a 2
měsících vyznělo jednoznačně ve prospěch skupiny se SET. Stejný závěr
přinesl i dotazník zjišťující přítomnost a stupeň pooperační bolesti.