IMUNOLOGIE
Mnohotná - roztroušená - skleróza mozkomíšní (RS)
RS je závažné a přitom druhé nejčastější neurologické onemocnění.
Nejvýznamnějším mechanismem uplatňujícím se při vzniku tohoto onemocnění
je vystupňovaná buňkami zprostředkovaná autoimunitní reakce T lymfocytů
proti epitopům bazického myelinového proteinu a proteolipidu myelinových
pochev. Za porušení krevně-mozkové bariéry i vznik plaků jsou zřejmě
spoluzodpovědny některé cytokiny, především TNF-α,
TNF-β, IFN-γ, IL-1β, IL-4 a TGF-β. Recentně vystupuje i účast adhezivních
molekul, především ICAM-1, které umožňují přestup mononukleárů
z cév do nervové tkáně i do plaků.
Základním léčebným přístupem u RS zůstávají imunosupresivní a protizánětlivé
působky: glukokortikoidy, azathioprin, cyklofosfamid, antracyklinový
Mitoxantron a intratekálně podávaný cytosinarabinosid. Zkouší se i cyklosporin
A. V poslední době je mnoho pozornosti věnováno interferonu
β, který omezuje frekvenci i prudkost atak a omezuje vznik
nových plaků. Probíhají i pokusy o „desenzibilizaci" autoreaktivních
T lymfocytů myelinem a jeho složkami a syntetickým kopolymerem Cop-1
(Coparvax).
Léčba RS systémovou enzymoterapií je prověřována od
50. let a existuje řada údajů svědčících o jejich příznivém působení.
Otevřenou studii u 400 nemocných uskutečnila Neuhoferová už v roce 1988.
Podle ní SET stabilizovala onemocnění a redukovala výskyt relapsů. Shodnou
účinnost Wobenzymu a Imuranu prokázali Baumhackl
(1991) a Mamoli
(1995). Wobenzym byl navíc prost vedlejších účinků Imuranu. Krejčová
(1995) porovnávala účinek Wobenzymu a Wobe-Mugosu s účinkem glukokortikosteroidů
(GK).
Podle některých názorů je nejvhodnější zahájit léčbu SET už v začátečních
(často nezcela jednoznačných) stadiích onemocnění. Zde totiž existuje
možnost přetnout „bludný kruh" onemocnění dříve, než vzniknou ireverzibilní
změny.