Úvod
Tak, jak narůstají zkušenosti lékařů a pacientů s
použitím léků systémové enzymoterapie v léčbě zánětlivých onemocnění,
cévních onemocnění a dalších oblastech, zvyšují se rovněž požadavky
na kontinuální předávání informací podle zásad „Medicíny založené na
důkazech“.
Právě proto jsme si při tvorbě tohoto CD-ROMU dali za cíl co nejstručnějším
způsobem popsat oblasti, ve kterých jsou enzymové preparáty indikovány,
ať už jako lék prvé volby, jako přípravky synergicky působící v kombinaci
s jinými léčebnými postupy anebo jako léky mající podpůrný význam. Přehledně
jsou zařazeny i výsledky některých klinických studií v dané oblasti
či indikaci.
Doufáme, že náš „manuál systémové enzymoterapie“ bude přínosem jak pro
praktického lékaře, jehož každodenní činnost pokrývá z hlediska diagnostiky
i terapie prakticky celou medicínu, tak také pro lékaře – specialistu,
který chce znát možné širší mezioborové souvislosti. Jen takovým způsobem
lze dosáhnout skutečné kauzality ve vztahu mezi konkrétní chorobou a
její léčbou.
Pokud se stane tento CD-ROM pro lékaře každodenní příručkou nebo jakýmsi
„guideline“ při používání léků systémové enzymoterapie v každodenní
praxi, pak bude zcela naplněn cíl, s kterým autoři k jeho tvorbě přistupovali.
SYSTÉMOVÁ ENZYMOTERAPIE
Systémová enzymoterapie je léčebnou metodou založenou
na komplexním působení cíleně sestavených směsí hydrolytických enzymů
(především proteáz rostlinného i živočišného původu) na klíčové fyziologické
a patofyziologické pochody.
Zakladatelem systémové enzymoterapie byl prof. Max Wolf (1885-1976)
z USA.
Průmyslovou výrobu preparátů pro systémovou enzymoterapii zavedl jako
první na světě Dr. Karl Ransberger (1931-2001).
Díky prudkému rozvoji imunologie, biochemie a molekulární biologie v
posledních desetiletích se systémová enzymoterapie z původně empirické
léčebné metody stala vědecky podloženou součástí moderní medicíny. Ukázalo
se, že výborné klinické výsledky, prokázané nyní již desítkami kontrolovaných
(GCP) klinických studií, se zakládají na selektivním ovlivnění nejrůznějších
regulačních procesů v organismu, které dříve samy o sobě nebyly známy.
O systémové enzymoterapii a jejích účincích můžeme dnes říci stejně
jako o antibiotické terapii či o antiflogistické terapii pomocí nesteroidních
antirevmatik (NSA), že jsme schopni popsat způsob účinku léku na patologický
proces. V případě léků pro systémovou enzymoterapii jsou známy zásahy
proteináz do cytokinové sítě, ovlivnění buněčného povrchu jak ve smyslu
jeho adhezivity, ale tak i modulace buněčných receptorů, stejně jako
ovlivnění humorálních složek účastnících se řady fyziologických i patologických
procesů.
Na základě výše uvedených důvodů jsou proteolytické enzymy v rámci mezinárodní
anatomicko terapeutické klasifikace (ATC) zařazeny do skupiny Protizánětlivé
enzymy (M09AB).
V současné době existuje dostatek experimentálních i klinických důkazů,
které přesvědčivě popírají sto let tradované dogma o neresorbovatelnosti
makromolekul (a tudíž i enzymů) střevní stěnou. Vstřebávání enzymových
léků v zažívacím traktu závisí na řadě faktorů. Z toho vyplývá nutnost
individuální optimalizace dávek zejména u chronických stavů.
Indikační šíře systémové enzymoterapie vyplývá z jejích hlavních a jednoznačně
prokázaných farmakologických účinků, kterými jsou: antiedematózní, fibrinolytický,
zánět optimalizující a imunonormalizační účinek.