• Zánět a jeho ovlivnění SET
• Zvýšení využitelnosti antibiotik proteolytickými enzymy
• Angiologie, flebologie
• Diabetologie
• Gynekologie
• Chirurgie, traumatologie, ortopedie
• Imunologie
• Lymfologie
• ORL
• Pediatrie
• Revmatologie
• Sportovní medicína
• Stomatologie
• Urologie

• Časopisy s Impact faktorem
• Ostatní literatura

• SPC Wobenzym
• SPC Phlogenzym

Význam mezioborové spolupráce, intenzivní péče, výživy a enzymoterapie při polyarteritis nodosa

Kocmichová B., Szitányi M., Škába R., Doležalová P., Dlask K., Hadačová I., Seifertová J. (Praha, Kladno)

v Nutriční a metabolická podpora u kritických stavů a orgánového selhání. Zdeněk Zadák, Společnost klinické výživy a intenzivní metabolické péče ČLS JEP, duben 2001

Cílem sdělení je presentace dosavadních výsledků léčby komplikací, které se rozvinuly u 12 1eté pacientky se systémovou vaskulitidou charakteru polyarteritis nodosa (PAN). PAN je řazena mezi primární nekrotizující vaskulitidy, postihující tepny malého a středního kalibru. Je charakterizována zánětlivou destrukcí jejich stěny spojenou s rozvojem rozšíření a zúžení až uzávěrů tepen, vedoucích k ischemickým změnám příslušných tkání. Kromě pestré orgánové symptomatologie jsou obvykle přítomny celkové klinické a laboratorní projevy systémového zánětlivého procesu.
U pacientky s negativní osobní anamnézou se v 6ti letech věku objevily po období artralgií, únavy a subfebrilií horečnaté stavy s nálezem měnlivých plicních infiltrátů a vznik netypického srdečního šelestu, provázené vysokou laboratorní zánětlivou aktivitou. V průběhu dalšího sledování byl zaznamenán rozvoj plicní hypertenze, způsobené významnou redukcí plicního arteriálního rečiště na podkladě mnohočetných stenóz a uzávěrů větví plicnice, zobrazené plicní angiografií. Byla stanovena diagnóza systémové vaskulitidy s postižením plicních tepen a zahájena intenzívní protizánětlivá léčba. I když bylo dosaženo ústupu celkových projevů, nedošlo ke zmírnění plicní hypertenze. Postupně se rozvíjelo pravostranné srdeční selhání, které vyvrcholilo v srpnu 2000 těžkou dekompenzací s anasarkou, komplikované rozvojem akutní posthypoxické pankreatitidy, koagulopatie a hemoptýzy, které se podařilo zvládnout intenzivní symptomatickou a protizánětlivou (metotrexát, cyklofosfamid, metylprednisolon) terapií s kontinuálním podáváním kyslíku. Pacientka byla zařazena na waiting list pro transplantaci plic.
Stav se dále komplikoval vznikem abscesu v malé pánvi, pro který byla nutná chirurgická revize, provedena evakuace abscesu a appendektomie, příčina komplikace nebyla nalezena.
Po operaci hospitalizována na ARK s plicní apoplexií, kardiální dekompenzací, sepsí, trombocytopenií na UPV s NO inhalací. Po extubaci pokračováno v imunosupresivní terapii, stav byl však komplikován opakovanou dehiscencí rány, která si vyžádala provedení dvou následných resutur. S ohledem na nepřítomnost zánětlivé aktivity a obtížné hojení rány při chronické tkáňové hypoxii bylo prerušeno podávání cyklofosfamidu a snížena dávka prednisolonu až na 12 mg denně, zahájena systémová enzymoterapie (Wobenzym 6 drg denně), do výživy pravidelně zařazen Nutridrink (3 krabičky denně), laserterapie v lokální péči.
Pacientka se zhojila ad integrum, po respiračním infektu se objevila drobná intermitentní píštěl GIT v pupku, která zatím ponechána in situ. V současné době prospívá při rehabilitaci, je schopna samostatného pohybu na invalidním vozíku i mimo něj při trvalé oxygenoterapii, v medikaci ponechán pouze Medrol 12 mg denně, trvalá léčba kardiální insuficience a antikoagulační terapie, enzymoterapie. Dívka zahájila po 6 ti měsících znovu částečnou školní docházku, oxygenoterapie je akceptována velmi dobře pedagogy i spolužáky.
Autoři prezentují nutnost a nezbytnost úzké mezioborové spolupráce, intenzívní péče a adekvátní nutrice u těžkého stavu v průběhu autoagresivního onemocnění.