Využití systémové enzymoterapie (Phlogenzym) při léčbě radiačních mukositid
u pacientů s nádorovým onemocněním hrtanu
M. S. Plužnikov, M.A. Rjabova, S.A. Karpiščenko
Folia Otorhinolaryngologica (1999): 5 (1-2), 73 – 75.
Při nádorové radioterapii bývá zasažena i okolní zdravá
tkáň. Rozlišují se 3 stupně kožní reakce : 1. – erytém, vzniká při celkových
dávkách 30 – 35 Gy, 2. – suchá dermatitida (hyperemie, otok, odlučování
epidermis, narušení funkce potních a slinných žláz. Kůže je suchá, pigmentovaná.),
vzniká při dávkách 40 Gy, 3. – vlhká dermatitida, dávky 50 Gy a více.
Sliznice je citlivější k záření než kůže. Z důvodu narušení bazální
membrány vznikají zjizvení pod bílým fibrinózním povlakem. Bolestivost
narušuje polykání. Prohlubuje se radiační mukositida s poškozením
buněk slinných žláz a v důsledku toho – rozvojem xerostomie (suchost
úst).
Dochází ke ztrátě chuti k jídlu, nemocní trvají na přerušení ozařování.
Za účelem profylaxe radiační mukositidy se doporučuje dodržování nedráždivé
diety, s vynecháním kouření a alkoholu. Reakce z ozáření se
léčí pomocí antibiotik, analgetik, alkalických kloktadel, vitamínů,
atd.
Byl sledován klinický efekt Phlogenzymu v léčbě mukositidy z ozáření
u 15 nemocných s karcinomem hrtanu. 9 nemocných se podrobilo endoskopické
resekci hrtanu, 2 extirpaci hrtanu, 3 byli léčeni pouze ozařováním a
1 pacient byl po faryngotomii a resekci patrové mandle a kořene jazyka.
Kontrolní skupinu tvořilo 15 pacientů s nádorovým onemocněním hrtanu
a léčených ozařováním bez využití Phlogenzymu.
Pacienti v kontrolní skupině trpěli obtížemi, jako je sucho v ústech,
bolest při polykání, hyperemie, fibrinózní povlaky, ulcerace na sliznici.
Bez ohledu na tradiční doprovodnou terapii (antibiotika, nesteroidní
antirevmatika, anestetika) bylo nutno u 4 pacientů, kteří odmítali potravu,
přerušit radioterapii. Následky ozařování přetrvávaly 3 týdny až 3 měsíce
po ukončení léčby, což mělo za následek omezený příjem potravy s nezbytnou
medikací. Ve skupině nemocných, kteří dostávali 2x3 tbl Phlogenzymu
denně po dobu 10 dní, nebyl ani v jednom případě zaznamenán vznik radiační
mukozitidy 2. stupně, vznik fibrinózních povlaků a ulcerací. Radioterapie
nebyla přerušena u žádného pacienta. Úbytek hmotnosti těchto nemocných
činil 5 %, v kontrolní skupině 10 %. Počet leukocytů v krvi se snížil
u pacientů léčených Phlogenzymem na 5 x 109 / l, v kontrolní
skupině na 3 x 109 / l. Projevy mukozitidy vymizely u enzymové
skupiny v průběhu prvního týdne po ukončení ozařování. Použití
systémové enzymoterapie tedy zmírnilo závažnost poradiační mukozitidy,
preparát byl dobře snášen a nevyskytly se žádné vedlejší účinky.