ORL, ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST

SET v terapii a prevenci nežádoucích účinků radioterapie

V oblasti hlavy a krku se nejčastěji vyskytují epidermoidní karcinomy. V jejich terapii hraje významnou úlohu radioterapie. Její účinnost se považuje za ekvivalentní chirurgické léčbě. Pro optimální efekt radioterapie je žádoucí, aby proběhla kontinuálně, bez přerušení. Tato skutečnost si však může vynutit časné nežádoucí účinky ozařování. K nejčastějším patří mukositidy, které mohou zhoršovat nejen kvalitu života pacienta, ale i jeho nutriční stav. Obávanou pozdní poradiační komplikací je xerostomie. Nežádoucími účinky radioterapie může být v ozařované oblasti postižena i kost. Vzniká pak obtížně se hojící osteoradionekróza s píštělemi v měkkých tkáních.
Obecně je základním principem vzniku radiačních komplikací zánět jako reakce organismu na fyzikální noxu. V jeho rámci se rozvíjí edém, dochází ke tvorbě mikrotrombů ve finálním cévním řečišti, zhoršuje se perfúze tkání. Následně vznikají fibrózní změny ve stěně cév i v intersticiu. Všechny tyto procesy příznivě ovlivňuje systémová enzymoterapie.
Vinzenz (1992) ve své studii sledoval celkem 39 pacientů ozařovaných pro tumory hlavy a krku. 19 pacientů dostávalo v průběhu ozařování Wobe-Mugos, 20 bylo bez terapie. Zatímco u pacientů s enzymoterapií se mukositida projevila jen erytémem a edémem, u pacientů bez enzymoterapie byl vysoký výskyt závažnějších forem mukositid s nekrotickými změnami.
Lukáš (1998) získal příznivou zkušenost s enzymoterapií u pacientů při léčení osteoradionekrózy dolní čelisti s píštělemi, kterým podával Wobenzym společně s Dalacinem. U všech pacientů došlo ke zhojení bez nutnosti operačního zákroku. Dále sledoval v otevřené pilotní studii 10 pacientů po operaci orofaryngeálního karcinomu, u kterých byla v rámci operačního výkonu provedena mandibulotomie s osteosyntézou. Pacienti dostávali Wobenzym v dávce 3x5 tbl. pooperačně, v průběhu ozařování a ještě 6 týdnů po ukončení ozařování. Po celou dobu byli pacienti průběžně kontrolováni a jejich sledování končilo 3 měsíce po ukončení ozařování. Pokrylo tedy dobu, kdy se nejčastěji objevuje postradiační osteonekróza. U žádného pacienta však nebyly zaznamenány její klinické ani rtg projevy. Mukositidy v průběhu ozařování byly většinou 2. stupně podle stupnice WHO (60%). U žádného pacienta nebylo nutné přerušení radioterapie pro mukositidu.
Gujral (2001) sledoval 100 pacientů se zhoubnými nádory hlavy a krku stadia T3/T4 v otevřené prospektivní randomizované studii. Tito nemocní byli ozařováni telekobaltovými přístroji za použití standardní denní dávky 2 Gy ve 25 -35 frakcích v průběhu 6-7 týdnů. V enzymové skupině dostávalo 53 pacientů Wobe-Mugos E 3x3 tbl. denně. Podávání léku bylo zahájeno 3 dny před začátkem radioterapie a trvalo ještě 5 dní po jejím ukončení. Kontrolní skupina (47 pacientů) nedostávala žádné léky ani placebo. U pacientů byly sledovány projevy akutní mukositidy, dermatitidy a dysfagie. Závažnost sledovaných projevů byla hodnocena podle RTOG/EORTC kritérií.
V enzymové skupině byla závažnost akutních nežádoucích účinků radioterapie signifikantně nižší než u kontrolní skupiny. Doba trvání těchto nežádoucích účinků byla kratší a jejich nástup byl opožděn v porovnání s kontrolní skupinou.
Na pozdních postradiačních reakcích se významně podílí fibróza tkání v ozařovaných oblastech. V souvislosti s tím je nyní věnována pozornost cytokinu TGF-β, jehož zvýšené hladiny jsou často prokazovány po ozařování. Nadprodukce tohoto cytokinu hraje roli při vzniku různých fibrózních procesů a dalších patologických stavů (Desser, 2001). V souvislosti s tímto faktem je nutno zmínit, že podávání proteináz (Phlogenzymu) snižuje hladinu TGF-β a zmírňuje rozsah fibrózních změn u modelové renální fibrozy (Heidland, 1997). Phlogenzym podávaný v experimentu zdravým dobrovolníkům zvýšil schopnost α2-makroglobulinu vázat TGF-β. Cestou zvýšené clearance komplexů α2-makroglobulin-TGF-β by mohla být snižována hladina TGF-β (Birkenmeier, 2001). Výše uvedené účinky proteináz by tedy mohly vysvětlovat jejich příznivý vliv na nežádoucí účinky ozařování.
Na základě prezentovaných pozorování je zřejmé, že preparáty SET lze doporučit pro léčbu i profylaxi nežádoucích účinků radioterapie.
Viz též IMUNOLOGIE


Hlavní stránka Úvod pro odborníky O firmě Kontakty Pomáháme druhým Poradna
Zánět a jeho ovlivnění SET Zvýšení využitelnosti antibiotik proteolytickými enzymy Angiologie, flebologie Diabetologie Gynekologie Chirurgie, traumatologie, ortopedie Imunologie Lymfologie ORL Praktické lékařství Pediatrie Revmatologie Sportovní medicína Stomatologie Urologie Omrzliny Hojení ran Literatura Časopisy s Impact faktorem Ostatní literatura Video prezentace SPC Wobenzym SPC Phlogenzym Napište nám své připomínky a poznatky	ORL, ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST SET v terapii a prevenci nežádoucích účinků radioterapie V oblasti hlavy a krku se nejčastěji vyskytují epidermoidní karcinomy. V jejich terapii hraje významnou úlohu radioterapie. Její účinnost se považuje za ekvivalentní chirurgické léčbě. Pro optimální efekt radioterapie je žádoucí, aby proběhla kontinuálně, bez přerušení. Tato skutečnost si však může vynutit časné nežádoucí účinky ozařování. K nejčastějším patří mukositidy, které mohou zhoršovat nejen kvalitu života pacienta, ale i jeho nutriční stav. Obávanou pozdní poradiační komplikací je xerostomie. Nežádoucími účinky radioterapie může být v ozařované oblasti postižena i kost. Vzniká pak obtížně se hojící osteoradionekróza s píštělemi v měkkých tkáních. Obecně je základním principem vzniku radiačních komplikací zánět jako reakce organismu na fyzikální noxu. V jeho rámci se rozvíjí edém, dochází ke tvorbě mikrotrombů ve finálním cévním řečišti, zhoršuje se perfúze tkání. Následně vznikají fibrózní změny ve stěně cév i v intersticiu. Všechny tyto procesy příznivě ovlivňuje systémová enzymoterapie. Vinzenz (1992) ve své studii sledoval celkem 39 pacientů ozařovaných pro tumory hlavy a krku. 19 pacientů dostávalo v průběhu ozařování Wobe-Mugos, 20 bylo bez terapie. Zatímco u pacientů s enzymoterapií se mukositida projevila jen erytémem a edémem, u pacientů bez enzymoterapie byl vysoký výskyt závažnějších forem mukositid s nekrotickými změnami. Lukáš (1998) získal příznivou zkušenost s enzymoterapií u pacientů při léčení osteoradionekrózy dolní čelisti s píštělemi, kterým podával Wobenzym společně s Dalacinem. U všech pacientů došlo ke zhojení bez nutnosti operačního zákroku. Dále sledoval v otevřené pilotní studii 10 pacientů po operaci orofaryngeálního karcinomu, u kterých byla v rámci operačního výkonu provedena mandibulotomie s osteosyntézou. Pacienti dostávali Wobenzym v dávce 3x5 tbl. pooperačně, v průběhu ozařování a ještě 6 týdnů po ukončení ozařování. Po celou dobu byli pacienti průběžně kontrolováni a jejich sledování končilo 3 měsíce po ukončení ozařování. Pokrylo tedy dobu, kdy se nejčastěji objevuje postradiační osteonekróza. U žádného pacienta však nebyly zaznamenány její klinické ani rtg projevy. Mukositidy v průběhu ozařování byly většinou 2. stupně podle stupnice WHO (60%). U žádného pacienta nebylo nutné přerušení radioterapie pro mukositidu. Gujral (2001) sledoval 100 pacientů se zhoubnými nádory hlavy a krku stadia T3/T4 v otevřené prospektivní randomizované studii. Tito nemocní byli ozařováni telekobaltovými přístroji za použití standardní denní dávky 2 Gy ve 25 -35 frakcích v průběhu 6-7 týdnů. V enzymové skupině dostávalo 53 pacientů Wobe-Mugos E 3x3 tbl. denně. Podávání léku bylo zahájeno 3 dny před začátkem radioterapie a trvalo ještě 5 dní po jejím ukončení. Kontrolní skupina (47 pacientů) nedostávala žádné léky ani placebo. U pacientů byly sledovány projevy akutní mukositidy, dermatitidy a dysfagie. Závažnost sledovaných projevů byla hodnocena podle RTOG/EORTC kritérií. V enzymové skupině byla závažnost akutních nežádoucích účinků radioterapie signifikantně nižší než u kontrolní skupiny. Doba trvání těchto nežádoucích účinků byla kratší a jejich nástup byl opožděn v porovnání s kontrolní skupinou. Na pozdních postradiačních reakcích se významně podílí fibróza tkání v ozařovaných oblastech. V souvislosti s tím je nyní věnována pozornost cytokinu TGF-β, jehož zvýšené hladiny jsou často prokazovány po ozařování. Nadprodukce tohoto cytokinu hraje roli při vzniku různých fibrózních procesů a dalších patologických stavů (Desser, 2001). V souvislosti s tímto faktem je nutno zmínit, že podávání proteináz (Phlogenzymu) snižuje hladinu TGF-β a zmírňuje rozsah fibrózních změn u modelové renální fibrozy (Heidland, 1997). Phlogenzym podávaný v experimentu zdravým dobrovolníkům zvýšil schopnost α2-makroglobulinu vázat TGF-β. Cestou zvýšené clearance komplexů α2-makroglobulin-TGF-β by mohla být snižována hladina TGF-β (Birkenmeier, 2001). Výše uvedené účinky proteináz by tedy mohly vysvětlovat jejich příznivý vliv na nežádoucí účinky ozařování. Na základě prezentovaných pozorování je zřejmé, že preparáty SET lze doporučit pro léčbu i profylaxi nežádoucích účinků radioterapie. Viz též IMUNOLOGIE
	Lék pro vnitřní užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Inzertní stránky společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o. - tel: (+420)-267 750 003