PEDIATRIE
S postupným rozšiřováním SET v různých oblastech medicíny
stoupá i zájem pediatrů o možnosti využití této neagresivní léčebné
metody s minimem nežádoucích účinků u dětí. Stále další výsledky výzkumů
z poslední doby potvrzují imunomodulační vliv enzymových preparátů.
Jejich pozitivní vliv na složky nespecifické i získané imunity, na buněčné
i humorální složky obranného systému organismu vysvětluje dříve získané
příznivé empirické zkušenosti v léčení akutních i chronických zánětů.
Praxe ukazuje velmi dobré výsledky léčby Wobenzymem u dětí s recidivujícími
respiračními infekcemi, které umožňují omezení opakované léčby antibiotiky.
U nás prezentovala první zkušenosti s podáváním Wobenzymu u dětí Vokálová
(1999). Bylo vybráno 30 dětí ve věku 3-15 let s
recidivujícími infekcemi horních i dolních dýchacích cest a
s odchylkou alespoň jednoho z vybraných imunologických vyšetření (snížením
CD3, IgA, IgG nebo zvýšením IgE). Těmto dětem byl 6 měsíců podáván preparát
Wobenzym v dávce 1 tbl./6 kg hmotnosti/den a průběžně byl sledován jejich
celkový stav. Před zahájením léčby a po jejím ukončení bylo provedeno
i laboratorní vyšetření. Stav dětí byl pak monitorován i v dalších 6
měsících, kdy již Wobenzym nedostávaly. U převážné většiny dětí podávání
Wobenzymu pokrylo podzimní, zimní a jarní měsíce (1997, 98), kdy mají
jinak maximum obtíží. V průběhu podávání Wobenzymu byl zaznamenán významný
pokles recidiv respiračních infekcí, zmírnění jejich závažnosti a omezení
spotřeby antibiotik. Po léčbě došlo i k úpravě hodnot některých imunologických
vyšetření. Dobrý klinický stav dětí přetrvával i v následujících 6 měsících
a u většiny trval v další rizikové sezóně (podzim, zima - 1998/99).
Pozoruhodné bylo zlepšení zejména u dětí s recidivujícími těžkými laryngitidami
a s dermorespiračním syndromem, kde se s úbytkem recidiv respiračních
infekcí zlepšoval i stav pokožky. Z laboratorních vyšetření bylo zajímavé
snížení hladin IgE. l u dětí s alergickými projevy (astmoidní bronchitidou,
atopickým ekzémem, laryngospasmem) je SET velmi dobře tolerována.
Koncem roku 2000 měla autorka ve svém registru již přes 300 pacientů
léčených krátkodobě nebo dlouhodobě systémovou enzymoterapií. Příznivé
výsledky u těchto pacientů potvrzují předchozí zkušenost získanou u
první malé skupiny dětí.
Účinnost sytémové enzymoterapie v ORL u 50 dětských
pacientů prezentovala
Vyhnánková a kol. (1998). U pacientů s akutními
sinusitidami podávání
Phlogenzymu s antibiotiky vedlo k rychlejšímu ústupu obtíží a nebyly
pozorovány recidivy. Preparát Wobenzym se velmi dobře osvědčil mimo
jiné u chronických sialoadenitid. Lékaři i pacienti velmi příznivě hodnotili
efekt Phlogenzymu u traumat obličeje, kde oceňovali velmi rychlý ústup
edému, hematomu i bolestí.
Pozoruhodné byly výsledky dosažené u několika pacientů se sekretorickou
otitidou - autoři zaznamenali urychlenou normalizaci tympanometrické
křivky a zisk 10-30 Db ve vzdušném vedení. Proto později (Vyhnánková
L. et. al. 1999) provedli sledování účinnosti Phlogenzymu u větší skupiny.
Hodnotili soubor celkem 34 pacientů ve věku 4-18 let s diagnózou otitis
media secretoria, kteří byli zařazeni do sledování po tympanostomii
s odsátím hlenu ze středouší.
Diagnóza byla stanovena na podkladě anamnestických dat, tympanometrie,
otomikroskopie a přítomnosti sekretu ve středouší, prokázaného při výkonu
v celkové anestézii. Epipharyngoskopií byl ověřen stav nosohltanu před
zahájením léčby, ve většině případů byla současně provedena adenotomie.
Pacienti byli po výkonu rozděleni do dvou skupin. Všichni dostávali
v prvních 14 dnech Mucosolvan v sirupu a Vibrocil nosní kapky po dobu
14 dnů. Kontrolní skupina K měla pouze tuto léčbu a skupina P dostávala
navíc Phlogenzym v dávce l tbl./10 kg hmotnosti/den po celou dobu sledování,
které trvalo celkem 3 měsíce. Tympanometrická křivka B se normalizovala
u 49% pacientů skupiny P oproti 39% skupiny K. Celkový efekt léčby hodnotili
lékaři jako vyléčení u 46% pacientů skupiny P ve srovnání s 39% skupiny
K. U pacientů léčených Phlogenzymem v průběhu sledování jednoznačně
poklesl počet akutních infekcí u 75% dětí oproti 13% kontrolní skupiny
(p<0,01). Snášenlivost Phlogenzymu byla velmi dobrá, u několika dětí
se objevily pouze mírné obtíže ze strany GIT, které si však nevyžádaly
přerušení léčby.
Veldová (1999) sledovala účinnost Phlogenzymu v ambulantní konzervativní
léčbě sekretorické otitidy. Do sledování bylo zařazeno 26 dětí, které
navíc k obvyklé léčbě mukolytiky, dekongesčními léky a event. antibiotiky
dostávaly Phlogenzym po 3 měsíce v dávce 1 tbl./10kg/den (skupina E
- enzymy). V kontrolním retrospektivním souboru (skupina K) bylo 16
dětí léčených dříve stejnou klasickou konzervativní léčbou. Ve skupině
E došlo častěji k úplné normalizaci tympanometrické křivky - 60% oproti
25% ve skupině K. Práh vzdušného vedení (převodní složka nedoslýchavosti)
se snížil u skupiny E o 35% oproti 25% ve skupině K. Pro neúspěšnost
konzervativní léčby muselo podstoupit operační léčbu 25% pacientů skupiny
K, zatímco u pacientů léčených Phlogenzymem byla operace nutná pouze
v 7,7% případů.
Chronická sekretorická otitida je často příčinou převodní nedoslýchavosti
s negativními dopady na vývoj řeči u dětí předškolního věku. U 12 dětí
ze skupiny E byl proto navíc sledován i test fonematického sluchu podle
Škodové, který ukázal signifikantní posun vnímání distinktivních rysů
hlásek (znělost x neznělost). Pozitivní vliv terapie byl zjištěn u 83%
z těchto 12 dětí. Preparát Phlogenzym se tedy jeví jako vhodná součást
komplexní konzervativní léčby sekretorické otitidy.
Koševenko a Smirnova (1999) léčili preparátem Wobenzym 333 pacientů
ve věku 3-14 let s různými dermatózami. Největší podíl pacientů tvořily
děti s atopickou dermatitidou (30%), dále následovaly podle četnosti
alopecia areata, ekzém, psoriáza, akné vulgaris, sklerodermie a další
diagnózy. U dětí se kromě kožních projevů vyskytovaly různá onemocnění
zažívacího traktu, ledvin, nosohltanu atd. K nejčastějším patřily reaktivní
pankreatitida, dyskinéza žlučových cest, dyskinéza tlustého střeva,
duodenogastrický reflux, vyskytovala se i hypertrofie krčních a nosních
mandlí, alergická rinitida a bronchiální astma.
Účinnost léčby byla hodnocena podle klinických projevů aktivity zánětlivého
kožního procesu (erytém, lichenifikace, mokvání, intenzita růstu vlasů
atd.), podle charakteru průběhu onemocnění a jeho recidiv, neuropsychického
stavu pacienta a dalších klinických ukazatelů, a to jak v průběhu léčení,
tak po jeho ukončení. Z objektivních parametrů byly sledovány ukazatele
buněčné i humorální imunity- počet T- a B-lymfocytů v krvi, hladiny
imunoglobulinů a cirkulujících imunokomplexů.
Na pracovišti bylo vypracováno speciální schéma dávkování Wobenzymu
pro děti v závislosti na věku pacientů. To spočívá v postupném zvyšování
dávky preparátu v průběhu 4-8 týdnů (s věkem se prodlužuje doba podávání).
Po dosažení plné terapeutické dávky (5-9 drg./den) na ní pacient setrvává
po dobu 1,5-2 měsíců a pak v sestupném pořadí opět lék vysazuje v průběhu
4-8 týdnů. Minimální udržovací dávku pak pacienti dostávají do plného
ústupu projevů onemocnění. Výsledky léčby pacientů byly srovnávány s
kontrolní skupinou, která dostávala pouze obvyklou komplexní léčbu bez
Wobenzymu.
Výsledky studie prokázaly vyšší efektivitu léčby v pokusné skupině.
Doba potřebná k dosažení ústupu klinických projevů onemocnění se zkrátila
v průměru 2krát (14-15 dní místo 28-30 dnů pobytu ve stacionáři), doba
trvání klinické remise se prodloužila v průměru 2-8krát (z 1,5-6 měsíců
až na 1-2 roky). Je třeba podotknout, že ve sledované skupině se významně
snížila spotřeba obvykle užívaných preparátů, což snižuje nejen nákladnost
léčby, ale i zátěž dětského organismu.
Na několika kazuistikách pacientů ze sledované skupiny autoři dokumentují
laboratorní změny v průběhu léčby Wobenzymem. Pozoruhodné je snížení
až normalizace zvýšených hladin IgE a CIK.
Léčba preparáty systémové enzymoterapie osvědčila u dětí také při léčbě
glomerulonefritid - viz UROLOGIE.
Enzymové preparáty se velmi dobře uplatňují u dětí i v chirurgických
oborech, stejně jako u dospělých. U potraumatických a pooperačních stavů
urychlují vstřebávání otoku a hematomů a podporují nekomplikované hojení
ran.
Gál (1998) užíval preparát Wobenzym při komplexní léčbě suprakondylické
zlomeniny humeru u dětí. Závažnou komplikací tohoto typu fraktury bývá
Vollkmannova kontraktura jako pozdní následek compartment syndromu předloktí.
Součástí léčebného procesu je proto snaha o účinné a rychlé ošetření
potraumatického edému a hematomu, který může významnou měrou přispět
ke vzniku komplikací. V Centru dětské traumatologie v Brně bylo ošetřeno
celkem 51 pacientů s diagnózou suprakondylické zlomeniny humeru. Z toho
28 pacientů s obdobným charakterem zlomeniny bylo zařazeno do testované
skupiny. Suprakondylicka zlomenina humeru byla ošetřena vždy repozicí
a perkutánní transfixací. Jednalo se o dislokované zlomeniny II. a III.
stupně podle Felsenreicha, extenčního typu. Preparát Wobenzym byl podán
14 pacientům (skupina A) v dávce 3x2-3 drg. podle věku a hmotnosti první
pooperační den a dále po dobu 7 dnů, dalších 14 pacientů (skupina B)
tvořilo kontrolní skupinu bez podání SET.
Stav končetiny byl monitorován pomocí dopplerovského ultrazvuku, kdy
byl kvantifikován průtok a. radialis, dále sledováním pO2 v rámci vyšetření
acidobazické rovnováhy a oxymetrií. Byly zjištěny lepší výsledky u skupiny
pacientů léčených SET než v kontrolní skupině. Autoři doporučují SET
jako vhodný doplněk komplexní léčby fraktur, kdy prioritní roli hraje
správné a včasné chirurgické ošetření spolu s precizní monitorací končetiny
v pooperačním průběhu.
Dvojitě zaslepenou zkříženou studii zaměřenou na úrazy
u karatistů ve věku 13-21 let provedli Wörschhauser a Zuschlag (1991)
- viz Sportovní medicína
Zkušenosti pediatrů – účastníků studie
Poskytli jsme prostor lékařům, kteří se na studii podíleli. Na rozdíl
od statistických data exaktních vědeckých výpovědí v závěrečné zprávě
a odborných publikacích se tyto rozhovory snaží ukázat osobní zkušenosti
příslušného lékaře se systémovou enzymoterapií. Jde o spontánní výpovědi,
které jsou v mnohém společné, ale v lecčems se i liší – odpovídají
zkrátka zkušenostem, jak je přinesl sám život. Studie měla přísná kritéria
výběru pacientů, kteří mohli být do ní zařazeni. U řady dětí léčených
v ordinacích těchto lékařů Wobenzymem tato kritéria nebyla naplněna,
takže se do studie nedostaly.
V rozhovorech je řeč i o těchto dětech a o použití Wobenzymu v indikacích,
které nebyly předmětem studie a kde přitom Wobenzym rovněž pomáhá.
Určitě zajímavé je dozvědět se, jak jednotliví lékaři-účastníci studie
osobně dospěli k používání systémové enzymoterapie a kde všude ji nejen
v ordinaci, ale i ve své rodině či okruhu svých známých aplikují.
Samozřejmě že počet pacientů i množství zkušeností s používáním systémové
enzymoterapie se u jednotlivých lékařů různí. Prvním z pediatrů, kdo
se v České republice začal ve své praxi touto léčbou systematicky zabývat,
byla MUDr. Ingeborg Vokálová z Kralup nad Vltavou.
Proto jsme si dovolili začít a podrobněji pohovořit právě s ní; krátké
rozhovory s dalšími lékaři-účastníky studie pak následují v abecedním
pořádku.
MUDr. Ingeborg Vokálová
pediatr, alergolog a klinický imunolog, Kralupy nad Vltavou a Veltrusy
MUDr. Jan Balcar
klinický imunolog a alergolog,
Litoměřice
MUDr. Eva Bartovičová
pediatr,
Brno
MUDr. Yvetta Fialová
pediatr,
Soběslav
MUDr. Parvine Gricová
pediatr,
Uherské Hradiště
MUDr. Jan Hak
pediatr,
Liberec
MUDr. Blažena Hubková
pediatr,
Kladno
MUDr. Miroslava Komárková
pediatr,
Kynšperk nad Ohří
MUDr. David Krbušek
pediatr,
Mnichovo Hradiště
MUDr. Marie Kučerová
praktický lékař pro děti, dorost
a dospělé, Čkyně, okres Prachatice
MUDr. Dagmar Machoňová
pediatr,
Tábor
MUDr. Jarmila Slaninová
pediatr,
Kardašova Řečice
MUDr. Jiřina Vrajíková
pediatr, alergolog,
Studénka