REVMATOLOGIE
Revmatoidní artritida (RA)
Klinické zkušenosti se systémovou enzymoterapií u
RA (včetně juvenilního typu) publikoval Rovenský už v roce 1993. Použil
Wobenzym spolu s cyklosporinem a sulfasalazinem a po 12měsíční
léčbě pozoroval vedle subjektivního zlepšení také zlepšení indexu Ritchiové,
sedimentace erytrocytů a koncentrací imunokomplexů (IK). U několika
nemocných se snížil i titr revmatoidního faktoru.
Studie, ve které byl Wobenzym podáván v kombinaci s metotrexátem,
prokázala rychlejší ústup otoku, ranní ztuhlosti a zlepšení Lee indexu.
Proti kontrolní skupině (léčené NSA a metotrexátem) byl zaznamenán i
výraznější pokles sedimentace erytrocytů a IgG. Snazší navození klinické
a laboratorní remise umožnilo redukovat dávky metotrexátu na polovinu
(Sizjakina, 1997).
Pozitivní zkušenost s adjuvantní léčbou revmatoidní a psoriatické
artritidy Wobenzymem publikovala v roce 1998
Szilasiová. Autorka ve své práci potvrdila omezení ranní ztuhlosti,
zlepšení kloubního indexu a dalších klinických ukazatelů. Z laboratorních
parametrů došlo k významnému poklesu cirkulujících imunokomplexů. Zařazením
Wobenzymu do léčebných schémat bylo dosaženo lepší tolerance chorobu
modifikujících léků, urychlení ústupu zánětlivých projevů a zlepšení
funkčního stavu pacienta (HAQ/FDI).
Rovenský a kol.
prezentovali v roce 1998 práci, v níž přidávali Wobenzym deseti pacientům
s revmatoidní artritidou, kteří v průběhu 3-6 měsíců neodpověděli na
bazální léčbu chorobu modifikujícími léky. V průběhu 12-měsíční léčby
došlo u těchto pacientů ke snížení indexu Ritchieové. Byly zaznamenány
i významné příznivé změny laboratorních parametrů (pokles sedimentace
červených krvinek, pokles hodnot cirkulujících imunokomplexů a zvýšení
koncentrace hemoglobinu) (Lackovic et al.,
1997).
Mazurov (1997) použil Wobenzym
v kombinaci s NSA a metotrexátem. Dávka Wobenzymu byla 30 tablet
denně (rozděleno do několika denních dávek) po dobu prvního měsíce a
21 tablet následující 2 měsíce. Pacienti léčení kombinací obsahující
Wobenzym vykazovali rychlejší a výraznější pokles ranní ztuhlosti a
pokles skóre podle Ritchiové, což je výsledek důležitý pro kvalitu života
nemocných.
Změny laboratorních parametrů u sledovaných pacientů zahrnovaly vzestup
koncentrace hemoglobinu a počtu erytrocytů proti kontrolní skupině.
Je známo, že pokles aktivity zánětu u RA vede ke zlepšení anémie různými
mechanismy. Jedním z nich je i pokles koncentrace prozánětlivých cytokinů
(IL-1β, TNF-α) v krvi. Rovněž hladina interferonů výrazněji poklesla
v průběhu léčby Wobenzymem. Proti kontrolní skupině poklesla ze sledovaných
parametrů také sedimentace, koncentrace globulinů a IgM. V absolutní
a relativní koncentraci lymfocytů nebyl mezi skupinami nalezen rozdíl.
Tyto výsledky potvrzují, že Wobenzym snižuje zánětlivou aktivitu u RA.
Na konci třetího měsíce všichni pacienti vykazovali snížení koncentrace
cirkulujících IK v periferní krvi. Rozdíl byl ve prospěch wobenzymové
skupiny.
Léčba proteolytickými enzymy nemá charakter léčby cytostatické či imunosupresivní.
Grafy dokazují, že stimulovaná produkce INF-α a INF-γ byla vyšší u skupiny
s Wobenzymem. Přirozená fyziologická zánětlivé odpověď je tak naopak
posilována. U skupiny pacientů léčených Wobenzymem bylo možné redukovat
dávku NSA (o 50 až 75%). Velmi cenné je, že přidání Wobenzymu k metotrexátu
umožňuje snížit potřebnou dávku na polovinu (z 10 na 5 mg týdně), což
nejen snížilo na polovinu počet vedlejších nežádoucích projevů léčby,
ale především eliminovalo všechny nejzávažnější vedlejší účinky (leukocytopenií,
nefrotoxicitu, hepatotoxicity reaktivaci infekcí). Wobenzym se ukazuje
být perspektivní pro účinek na základní mechanismy onemocnění RA a velmi
vhodný jako lék pro pacienty, u kterých jsou imunosupresiva kontraindikována.
Výsledky multicentrická randomizované studie prezentovali v
r. 1998 Pavelka, Rovenský a kol.,
kteří srovnávali ve dvojitě slepém uspořádání efekt léčby proteolytickými
enzymy (Phlogenzym) s efektem sulfasalazinu. Do studie bylo zařazeno
celkem 155 pacientů s aktivní revmatoidní artritidou, dosud léčených
jen NSA a eventuálně malými dávkami prednisonu. První skupině pacientů
byl ke stávající terapii přidán Phlogenzym, druhá skupina dostávala
sulfasalazin. Léčba trvala celkem 9 měsíců. Klinický efekt Phlogenzymu
byl prakticky ve všech sledovaných parametrech srovnatelný s účinností
sulfasalazinu (pokles Thompsonova kloubního indexu, délky ranní ztuhlosti,
zlepšení klidové a pohybové bolesti, zlepšení funkce). U Phlogenzymu
byl prokázán stejný chorobu modifikující účinek jako u sulfasalazinu
a přitom byl pacienty lépe tolerován.