Imunologické souvislosti
Revmatická onemocnění jsou v podstatě nesourodou skupinou chorob imunopatologické, metabolické nebo degenerativní etiologie. Nejčastějším projevem těchto chorob je pak primární nebo sekundární zánět spojený zejména s otoky a bolestivými projevy. A právě zánět je oblast, ve které se systémová enzymoterapie (SET) prolíná s revmatologickou problematikou.
Jednotlivé enzymy i jejich kombinace významně ovlivňují imunitní buňky, tvorbu cytokinů a protilátek. V působení enzymového preparátu se dají vysledovat poměrně selektivní imunomodulační zásahy. Patří k nim:
- snížení tvorby imunitních komplexů, jejich štěpení v krvi a odbourávání těch, které se zadržely v cévách a tkáních
- obnovení eliminační schopnosti elementů systému monocytů a makrofágů, utlumené nadbytkem imunokomplexů
- modifikace domény Fc oblasti imunoglobulinových molekul
- snížení vazby Fc oblasti imunoglobulinové molekuly na Fc receptory na buněčných površích
- snížení vazby Clq složky komplementu k CH2 doméně Fc oblasti imunoglobulinové komponenty imunitních komplexů
- omezení vazby protilátek na volné autoantigeny a autoantigeny buněčných povrchů
Enzymy jsou také schopny štěpit toxické (např.
kachektizující) polymery TNF-α a další cytokiny (Nortier
a kol., 1991), vznikající při jejich vysokých koncentracích v séru
i tkáních, provázejících chronické záněty. Zároveň enzymy
snižují koncentraci těchto patologických cytokinů v krvi
(Mazurov et al., 1997). Adhezní molekuly
(na povrchu leukocytů, endotelu a složek pojiva), které umožňují vzájemné
kontakty buněk a vstup krevních leukocytů do ložisek zánětu, jsou
rovněž modulovány prostřednictvím enzymových preparátů. Selektivní
ovlivnění vybraných adhezních molekul (CD4, CD44, CD54, CD62E, CD80
(Lehmann, 1996 ; Kleef
et al., 1996 ; Jutila et al. 1991)
snižuje až o 2/3 jejich aktivitu, čímž jsou příznivě ovlivněny mnohé
autoimunitní a zánětlivé procesy. Na optimálním průběhu akutního i
chronického zánětu se SET podílí také úpravou reologických
vlastností krve a lymfy (Saradeth
et al., 1995 ; Ernst et al. 1994),
čímž dochází k optimalizaci distribuce tělních tekutin v postižených
ložiscích. Výsledným efektem je výrazná redukce zánětlivého edému.