• Zánět a jeho ovlivnění SET
• Zvýšení využitelnosti antibiotik proteolytickými enzymy
• Angiologie, flebologie
• Diabetologie
• Gynekologie
• Chirurgie, traumatologie, ortopedie
• Imunologie
• Lymfologie
• ORL
• Praktické lékařství
• Pediatrie
• Revmatologie
• Sportovní medicína
• Stomatologie
• Urologie
• Omrzliny
• Hojení ran

• Časopisy s Impact faktorem
• Ostatní literatura
• Video prezentace

• SPC Wobenzym
• SPC Phlogenzym

REVMATOLOGIE

Degenerativní kloubní onemocnění
Zánětem „aktivovaná" osteoartróza (osteoartrítida)

Osteoartróza (obvykle jen artróza) patří k nejčastějším onemocněním pohybového ústrojí a přibližně u poloviny populace ve věku kolem čtyřiceti let lze na kloubech rentgenologicky zjistit známky degenerativního postižení charakteristického pro tuto nemoc. U části nemocných s artrózou dochází po různých formách iritace k sekundární zánětlivé reakci, která se projevuje zvýšenou teplotou nad kloubem, spontánní, pohybovou a palpační bolestivostí a otokem měkkých tkání, případně i tvorbou výpotku. Taková „aktivovaná" artróza je obvykle spojena s výrazným funkčním omezením postižených kloubů.
Mezi základní klinické zkušenosti s použitím SET v léčbě degenerativních kloubních onemocnění patří práce a zkušenosti Hörgerové (1983), Singera (1989) a dalších. Singer zveřejnil v roce 1997 výsledky randomizované dvojitě slepé klinické studie u 80 nemocných s aktivovanou gonartrózou. Polovina nemocných užívala Wobenzym (v dávce 4x7 dražé denně), polovina nesteroidní antirevmatikum diclofenak (v dávce 2x50 mg). Léčba trvala 5 týdnů. Závěrečné hodnocení prokázalo, že léčení Wobenzymem a nesteroidním antirevmatikem bylo ve svém efektu rovnocenné, léčba enzymovým preparátem byla navíc prosta vedlejších účinků.
Ve dvojitě slepé kontrolované studii provedené v letech 1995 až 1997 u 63 nemocných s unilaterální gonartrózou použil Singer (2001) Phlogenzym. Účinnost a tolerance léčby porovnával s diclofenakem. V Lequesnově indexu a při hodnocení námahové bolesti byl prokázán statisticky významný rozdíl ve prospěch enzymové skupiny. Ve výsledcích, které získal Herrera (1997) u 59 pacientů s gonartritidou, vyvolaly oba léky stejné zlepšení jak v Lequesneho indexu, tak v sumárním skóre příznaků.
Krátkodobá léčba bolestivé osteoartrózy kolenního kloubu perorálně podávanými enzymy byla ověřena v randomizované dvojslepé (GCP) klinické studii (Klein a Kullich, 2000). Cílem této studie bylo porovnat krátkodobou úspěšnost a snášenlivost perorální enzymoterapie s NSA - diclofenakem u pacientů se symptomatickou osteoartrózou v kolenním kloubu (gonartróza). 73 pacientů (36 mužů, 37 žen; 52,0 ± 9,1 let) s bolestivou gonartrózou bylo randomizováno do dvou skupin s 3týdenní léčbou. V první skupině (n = 36) byl podáván enzymový preparát Phlogenzym, (2x3 tbl. obsahující bromelain, trypsin a rutin denně, souběžně diclofenak-placebo tablety), v druhé skupině (n = 37) diclofenak (diclofenak sodium 50 mg perorálně 3krát denně v průběhu prvního týdne, 50 mg 2krát denně druhý a třetí týden, souběžně enzym-placebo tablety). Úspěšnost byla primárně hodnocena pomocí Lequesneho indexu (měření bolestivosti a funkce postiženého kolenního kloubu). Další sledování zahrnovala stanovení symptomů bolesti (klidová bolest, bolest při pohybu) s využitím vizuálně analogové škály (VAS), sledování pohyblivosti a obvodu kloubu.
V neposlední řadě byly sledovány i laboratorní ukazatele (krevní obraz, močovina, kreatinin, kys. močová, triglyceridy, cholesterol, AST, ALT, gGT, alkalická fosfatáza, LDH, bilirubin, sodík, draslík, vápník, železo, sedimentace erytrocytů, C-reaktivní protein, revmatoidní faktor a další). Pacienti byli hodnoceni na počátku léčby, v týdenních intervalech v průběhu třítýdenní léčby a po 7 týdnech (tj. 4 týdny po ukončení terapie). Celkové zhodnocení úspěšnosti a snášenlivosti (pacienty i lékařem) bylo provedeno po třítýdenní léčbě. Lequesneho index se stále zlepšoval v obou skupinách: z původních 13,56 na 3,10 po 3 týdnech (ukončení léčby) a 2,05 po 7 týdnech sledování v enzymové skupině a ze 14,04 na 3,50 a 2,24 ve skupině s diclofenakem. Statistické hodnocení (Mann-Whitney) prokázalo ekvivalenci obou léčebných skupin (dolní hranice 95% intervalu spolehlivosti byla > 0,44). Celkové VAS skóre bolesti se také výrazně snížilo jak v enzymové skupině (z výchozí hodnoty 16,9 na 6,93 (59%) po 1. týdnu, 2,12 (87,5%) po 3. týdnu a 1,01 (94%) po 7 týdnech), tak i ve skupině léčené diclofenakem (po 1. týdnu 60,2%, po 3. týdnu 87,1% a po 7 týdnech 94,3%). Pohyblivost kloubu se zlepšila v obou skupinách. Celkové hodnocení úspěšnosti a snášenlivosti léků bylo „velmi dobré" nebo „dobré" u 94,4% pacientů v enzymové skupině a u 89,2% ve skupině léčené diclofenakem. Krátkodobé hodnocení naznačuje, že perorálně podávané enzymy mohou být považovány za účinnou a bezpečnou alternativu k NSA lékům, jakým je diclofenak, v léčbě bolestivé gonartrózy.
Koncem roku 1998 předložil V. W. Rahlfs, odborník v medicínské biometrii, reanalýzu (metaanalýzu) tří výše uvedených studií (G. Kleine, 1997; F. Singer, 1997 a E. Herrera, 1997) u monoartikulární gonartritidy. Poté, co zjistil vysokou homogennost všech tří nezávislých studií, získal soubor zahrnující v případě Phlogenzymu 97 pacientů a v případě diclofenaku 98 pacientů. To jsou počty, splňující nejpřísnější kritéria pro moderní statistické určení rozdílu mezi skupinami nebo noninferiority zkoumaných skupin. Podle primárních kritérií- Lequesneho indexu a indexu bolesti - byly efekty obou léčebných způsobů téměř rovnocenné a hraniční byl i pozitivní průkaz noninferiority. Rahlfs mohl proto uzavřít, že Phlogenzym už po třech týdnech léčby byl „nejméně tak dobrý" jako tradiční spolehlivý a účinný lék ze skupiny NSA. Dosud se nepředpokládalo, že enzymoterapie může být tak rychlým potlačovatelem bolesti. Dalším pozitivním rysem enzymoterapie byla účinnost nejen u lehkých případů, ale i v případech středně těžkého a těžkého průběhu nemoci. Do studie Kovalenka a Šolochova (2000) bylo zařazeno 38 pacientů starších 40 let, kteří trpěli uni- nebo bilaterální osteoartrózou kolenních kloubů II. rentgenologického stadia, komplikovanou reaktivní synovitidou. 21 pacientů dostávalo Phlogenzym, 17 diclofenak. Výsledky prokázaly, že v enzymové skupině došlo k výraznějšímu zlepšení funkčních parametrů: Lequesnův index se snížil o 43% v porovnání s 26% v kontrolní skupině; rozsah ohybu kolenního kloubu se normalizoval a také dynamika indexu Ritchie byla pozitivní. Index kvality života se v enzymové skupině zlepšil o 63%, v kontrolní skupině o 45%. Stupeň bolesti se v enzymové skupině snížil o 63% (proti 39% v kontrolní skupině).