SPORTOVNÍ MEDICÍNA

Lokální prostředky používané k primární terapii akutního sportovního úrazu (chlad, komprese, různá externa) bývají s výhodou doplňovány systémově působícími protizánětlivými léky. Hlavní dvě skupiny protizánětlivých léků dnes představují nesteroidní antiflogistika a enzymové preparáty. Zatímco v účinnosti jsou obě skupiny srovnatelné, velkou výhodou enzymových preparátů proti nesteroidním antiflogistikům (jejichž podávání je často provázeno nežádoucími vedlejšími účinky) je jejich výborná snášenlivost, a to i ve vysokých dávkách při dlouhodobé léčbě, protože enzymové preparáty (Wobenzym a Phlogenzym) mají minimum kontraindikací a nevýrazné nežádoucí účinky. Mimo to lze tyto dvě skupiny protizánětlivých léků navzájem s výhodou kombinovat. Vzhledem ke krátkodobé aplikaci v případě akutních traumat měkkých tkání není ani cena enzymové léčby vysoká. Zkrácení doby léčení a tím i výpadku v tréninku minimálně o 1/3 ji plně vyváží zejména v rozhodujících fázích přípravy sportovce nebo v době maximálního výkonu.
Výborné léčebné výsledky systémové enzymoterapie ve sportovní medicíně spočívají v omezení vzniku otoku, hematomů a urychlení jejich vstřebávání. Zásadní význam má i protizánětlivé působení zprostředkované enzymatickým štěpením faktorů vyvolávajících zánět a bolest. Další důležitou vlastností preparátů SET je imunomodulační ovlivnění obranyschopnosti organismu jak protilátkové, tak buněčné, klíčových cytokinů a adhezivních molekul. Fibrinolytická a trombolytická aktivita enzymů zabraňuje vzniku trombů a zrychluje jejich odbourávání. Tím se snižuje vazkost krve a dochází ke zlepšení jejích reologických vlastností, usnadnění oběhu zejména v oblasti mikrocirkulace a k urychlení lymfatické drenáže. Souhra všech uvedených faktorů pak urychluje plné uzdravení.
Nejpřesvědčivější doklady o příznivém působení jednotlivých enzymů a jejich kombinovaných preparátů přinesly klinické studie u zraněných sportovců, uskutečněné již koncem 60. let a v průběhu let 70. a 80. V GCP studii Holta (1969) dostávalo 65 zraněných papain a 60 dostávalo placebo. Doba zhojení byla kratší u 44 zraněných léčených papainem a jen u 13 pacientů léčených placebem. Podávání bromelainu ve 12 studiích, z toho ve 4 kontrolovaných, v nichž 356 zraněných dostávalo bromelain (182 pacientů dostávalo placebo, 120 protizánětlivý lék ketazonového typu) (Blonstein 1962) prokazatelně zmenšilo otoky, hematomy, zduřeniny a zánět významně účinněji než placebo a stejně účinně jako kontrolní lék, ovšem bez doprovodných vedlejších účinků.
Nejčastěji aplikovanými enzymy v klinických studiích zaměřených na oblast sportovní medicíny byly trypsin a chymotrypsin. Tyto preparáty byly ve 12 kontrolovaných studiích (982 pacientů) srovnávány s placebem (417 osob). Největší soubory získal Blonstein 1962 (494 osob) a Lichtman (417 osob). Všichni autoři se shodují na tom, že účinnost léčby enzymy byla prokazatelně vyšší, a to s minimem nežádoucích účinků. Pouze ojediněle se vyskytly nezávažné poruchy zažívání (řidší stolice, nadýmání apod.).
Vliv enzymů na resorpci hematomu byl sledován ve dvojitě slepé, randomizované, placebem kontrolované studii u 100 dobrovolníků metodou „autohemo". Kleine odebral venózní krev z jedné paže a subkutánně ji injikoval na vnitřní stranu druhé paže. Takto vzniklý hematom je srovnatelný s „normálním" traumatickým hematomem. V průběhu jednoho týdne užívala polovina pacientů 3x10 tablet Wobenzymu a polovina stejné množství tablet placeba. Ve čtyřiadvacetihodinových intervalech kontroloval Kleine otok, pocit napětí a bolest na tlak. Práh bolesti zjišťoval standardizovaným způsobem. Přes tonometr byly v krajině hematomu - a také na druhé paži (kontrolní skupina) - vyvíjen tlak různé intenzity. Posléze se srovnávaly údaje o prahu bolesti ze skupiny léčené Wobenzymem a placebem s údaji z kontrolní skupiny. Vstřebávání hematomu se léčbou Wobenzymem urychlilo o 12%. Celková míra bolestivosti a doba trvání bolesti byly ve skupině užívající tento preparát o 45% nižší než ve skupině s placebem.
Stejně koncipovaná studie byla provedena k potvrzení účinnosti Phlogenzymu na 46 dobrovolnících (Kleine, 1998). Polovina užívala 3x2 tablety Phlogenzymu a kontrolní skupina stejný počet tablet placeba. Studie trvala 10 dní. Intenzita bolesti a velikost hematomu byly menší u skupiny léčené Phlogenzymem (p<0,001).

Profylaktickým podáváním Wobenzymu se zabýval Wörschhauser S., Zuschlag J.M. (1991) v dvojitě slepé studii v průběhu 2 hracích sezón u hráčů spolkové ligy v ledním hokeji. Hráči byli rozděleni do 3 skupin. První dostávala bezprostředně po zranění 3x10 tablet Wobenzymu, druhá profylakticky 3x5 tablet a v případě zranění byla dávka zvýšena na 3x10 tablet. Do třetí skupiny byli zařazeni hráči, kteří se zranili, byli léčeni normální dávkou Wobenzymu (3x10 tablet), při hře se zranili opět a užívali tuto medikaci dále.
Závodníci první skupiny byli vyřazeni ze sportovní aktivity průměrně na 4 dny, ti, kteří užívali kvůli předcháze jícímu zranění 3x10 drg., byli vyřazeni jenom na 2 dny. Z vyhodnocení střední doby léčby v závislosti na dávkování preparátu je zřejmé, že sportovní činnost mohla být obnovena o to rychleji, o co byla vyšší profylaktická dávka enzymů.
Dvojitě zaslepenou zkříženou studii u karatistů provedl Wörschhauser S., Zuschlag J.M (1991). Zúčastnilo se jí celkem 20 sportovců ve věku 13 - 21 let. Studie byla rozdělena do dvou fází po 8 týdnech, mezi fázemi byla 14denní přestávka s vysazením medikace. Sportovci v druhé fázi měli zkříženou terapii (Wobenzym a placebo). 10 sportovců dostávalo v první fázi Wobenzym a ve druhé fázi placebo. Během první fáze bylo ve skupině A (užívající Wobenzym) registrováno 17 a ve skupině B (užívající placebo) 21 zranění. Během druhé fáze došlo ve skupině A (užívající placebo) k 20 a ve skupině B (užívající Wobenzym) k 15 zraněním. Hlavním kritériem pro posouzení profylaktické léčby byla délka nuceného výpadku z tréninku, dalšími hodnotícími ukazateli byl hematom, otok, bolest (při pohybu a na tlak), omezení hybnosti a zánětlivé reakce. Četnost stejně jako závažnost symptomů byla v obou skupinách srovnatelná. Doba přetrvávání symptomů se díky profylaktickému užívání Wobenzymu prokazatelně zkrátila. Zatímco výpadek z tréninku u sportovců léčených Wobenzymem trval v průměru 2,2 dny a z práce 0,2 dne, sportovci užívající placebo zameškali průměrně 9,5 dní a 1,8 dne práce. Studie dokázala, že u osob vystavených v důsledku provozování vrcholového sportu zvýšenému riziku zranění zkracuje profylaktická dávka 3x5 drg. Wobenzymu signifikantně dobu vynuceného klidu. Zkrácení pracovní neschopnosti představuje přes nezanedbatelnou cenu enzymoterapie obrovský ekonomický profit. Manažeři mnoha klubů proto nedovolují svým svěřencům nastoupit do zápasu bez „pokrytí" enzymoterapií.

Výpadek z tréninku resp. z práce/školy (Zuschlag)
S cílem zjistit, zda preparát Wobenzym je schopen zkrátit úrazem vynucený tréninkový výpadek, byla provedena dvojslepá randomizovaná placebem kontrolovaná klinická studie (Baumüller, 1992). Ve studii bylo zahrnuto 2x22 pacientů s distorzí hlezenního kloubu. Jako hlavní kritéria hodnotící léčbu byly sledovány otok hlezenního kloubu a rozsah jeho pohyblivosti ve srovnání s druhostranným, neporaněným hleznem. Jako vedlejší hodnotící kritéria byly sledovány klidová a pohybová bolestivost a náplň kloubu.
Pacienti dostávali: Wobenzym granulát 3x1 odměrku (odpovídá 3x10 dražé) resp. 3x1 odměrku identicky vyhlížejícího placeba denně. Tréninkový výpadek ve skupině léčené Wobenzymem trval v průměru 9,4 dne, zatímco ve skupině léčené placebem 15,9 dne. Pracovní neschopnost (resp. neschopnost školní docházky) trvala ve skupině s Wobenzymem 1,7 dne, zatímco ve skupině s placebem 4,4 dne. Lékař hodnotil účinnost léčby ve skupině Wobenzym v 72,7% jako „velmi dobrou", v 18,2% jako „dobrou" a jen v 9,1% případů jako „neuspokojivou", zatímco v placebo skupině hodnotil účinnost léčby jako „velmi dobrou" pouze v 18,2%, jako „mírnou" ve 36,4%, jako „neuspokojivou" v 36,4% a jako špatnou v 9,1% případů. Hodnocení pacientem dopadlo prakticky stejně. Hodnocení ústupu klidové bolestivosti a bolestivosti při pohybu vyznělo ve skupině léčené Wobenzymem zhruba o 20-25% lépe než ve skupině placeba. V obou skupinách nebyly ani v jednom případě zaznamenány nežádoucí účinky léků a lékař i pacienti hodnotili snášenlivost léčby jako „velmi dobrou".

Ústup bolestivosti při pohybu (Baumüller)
Baumüller M. provedl v roce 1994 ( Baumüller) prospektivní znáhodněnou studii kontrolovanou placebem s Phlogenzymem u 40 nemocných s distorzí talokrurálního kloubu. U všech hodnocených parametrů, tj.: zduření, bolest při pohybu, pohyblivost, výpadek z tréninku a práce, byl po 10 dnech sledování prokazatelný rozdíl ve prospěch enzymové skupiny (p<0,01).

Doenicke a Hoernecke (1993) z mnichovské univerzity provedli v roce 1993 otevřenou klinickou studii u 100 hráčů německé hokejové Bundesligy, ve které testovali profylaktické podávání preparátu Wobenzym. Závěr této studie byl jednoznačný; čím rychlejší má být po úrazu návrat k aktivnímu tréninku, tím vyšší musí být profylaktická dávka enzymů před možným úrazem.
V roce 1995 proběhla studie zabývající se užitím Wobenzymu v léčbě svalového poškození u atletů (Dzhaka, 1995). Celkem 16 sportovců (fotbalistů a karatistů) bylo léčeno Wobenzymem pro akutní svalové poškození s intramuskulárním hematomem (v dávce 3x10 tablet). 15 členů kontrolní skupiny bylo léčeno standardně (mastí s heparinem, NSA, fyzioterapií, např. elektroforézou s Novokainem a kryoterapií). Zatímco u fotbalistů bylo nejčastějším zraněním poškození kotníku a lýtka, u karatistů převažovala zranění ruky a paže. Hodnocení účinnosti zahrnovalo velikost otoku a podkožního hematomu, intenzitu bolestivosti na dotek, bolesti v klidu i při pohybu a poruchu funkce postižené končetiny, tj. parametry omezující účast při tréninku. Již po 2 dnech byla u Wobenzymem léčených sportovců snížena bolest a zmenšen otok. Po 7 dnech byla plně obnovena funkceschopnost končetiny a přetrvávala jen velmi malá citlivost na dotek. V kontrolní skupině se bolest a otok začaly zmenšovat až 7.-9. den léčby. Zatímco sportovci léčení Wobenzymem zvládli plnou tréninkovou zátěž již po 3,5 týdnech, nemocní z kontrolní skupiny až po 6 týdnech. Vzhledem k vysoké účinnosti a dobré snášenlivosti se léčba Wobenzymem jevila optimální.
Vlivem systémové enzymoterapie na fyziologické a imunologické parametry během intenzivního sportovního tréninku se zabývala dvojslepá randomizovaná kontrolovaná studie (Suzdalnický a kol., 1995). Wobenzym, Phlogenzym nebo placebo dostávalo 3x12 vrcholových sportovců, u kterých bylo sledováno ovlivnění speciální pracovní schopnosti v podmínkách tréninku. Tréninkový režim sportovců byl sestaven podle speciálního programu a odlišoval se zvýšenou intenzitou a objemem. Laboratorní metody k testování tolerance fyzické námahy byly použity dvě: veloergometrický test PWC 170 a postupně narůstající fyzická námaha na veloergometru podle standardní metodiky (a stupňový test).
Při klasifikaci různých druhů zvýšené svalové činnosti v množství informativního kritéria bývá použita doba cvičení, gradace metabolických dějů a energetická hodnota prováděné práce. K hodnocení byly dále vybrány testy v přirozených podmínkách zvýšené fyzické námahy: plavání na 4x50 m, 5x200 m, které spolu s laboratorními sledováními testovaly efektivnost práce sportovců během příjmu enzymových preparátů v různých úrovních zvýšené fyzické námahy. Tyto úrovně byly charakterizovány převážně glykolytickými anaerobními mechanismy energetické práce v podmínkách velkého kyslíkového dluhu při smíšených aerobních a anaerobních procesech tkáňového metabolismu a aerobních mechanismů získávání energie. Sportovci užívající Wobenzym anebo Phlogenzym snášeli v průběhu měsíčního tréninkového cyklu lépe zvýšený objem a intenzitu fyzické zátěže a nedocházelo u nich k selhání adaptačních mechanismů. U sportovců kontrolní skupiny bylo zjištěno ve 40% případů selhání adaptace a vyčerpání adaptačních rezerv (podle ukazatelů systémové imunity), což vedlo ke zvýšení nemocnosti. Osvojení vysokých objemů tréninkové tělesné zátěže bez průvodního stresu (podle ukazatelů sympatikoadrenálního systému) u enzymových skupin vedlo ke zvýšení kvality funkčního stavu, což se odrazilo v dynamice testů úrovně speciální pracovní schopnosti jak v laboratorních, tak v přirozených podmínkách fyzické námahy. Oba preparáty zvyšovaly adaptační rezervu a asimilační kapacitu sledovaných sportovců a zabezpečily rychlejší normalizaci biochemických změn v sympatikoadrenálním systému. To se odrazilo v rychlejší regeneraci po zátěži a v „zotavovacím" dni (bez tréninku) došlo k normalizaci řady biochemických ukazatelů (močovina, acidobazická rovnováha, BB) a fyziologických ukazatelů (pulzová frekvence, krevní tlak) i psychofunkčních testů. K výchozím hodnotám se organismus sportovců navrátil 2 týdny po přerušení podávání enzymových preparátů.

Poměrně častým chronickým nebo recidivujícím zdravotním problémem vrcholových i rekreačních sportovců bývají choroby, které řadíme pod pojem „revmatismus měkkých tkání". Patří sem tendi nózy, tendomyózy, fibromyalgie, burzopatie, periartropatie a tendopatie. Příčinou těchto chorob jsou v převážné míře degenerační, dysfunkční a zánětlivé procesy. Revmatismus měkkých tkání se léčí hlavně symptomaticky nesteroidními antirevmatiky, eventuálně myorelaxancii, která jsou však často špatně snášena nebo mají závažné nežádoucí vedlejší účinky.
Phlogenzym s diclofenakem v léčbě periarthritis humeroscapularis tendinopathica srovnává klinická studie u 40 nemocných (Klein 1997). Hlavním posuzovaným kritériem byla bolestivost a porucha funkce. Vedlejšími testovacími kritérii pak byly různé druhy bolesti, porucha hybnosti, množství nutných analgetik. Hodnoceno bylo rovněž celkové mínění lékařů a pacientů o výsledku léčby. Jak podle hlavního, tak podle vedlejších kritérií bylo prokázáno, že léčba Phlogenzymem je nejméně stejně účinná (mírný rozdíl ve prospěch Phlogenzymu nebyl statisticky významný) jako léčba NSA. Účinnost Phlogenzymu v terapii aktivovaných zánětlivých degenerativních onemocnění kloubů a páteře, fibromyalgií a revmatických onemocnění měkkých tkání hodnotila retrolektivní multicentrická studie (Wittenborg a kol., 2000). Do studie bylo zařazeno 2139 nemocných. Viz revmatologie.
Preventivní význam podávání Phlogenzymu při léčbě sportovních úrazů hodnotila klinická studie u vrcholových sportovců - hráčů mužstva prvoligové kopané (Gal a kol., 1998). Autoři za období sezóny sledovali četnost poranění a délku jejich léčení u 19 probandů. Studovali závislosti mezi úrazem a absencí v tréninkovém procesu a účastí v mistrovských a pohárových utkáních. Zjistili, že zejména u méně závažných úrazů, např. svalových kontuzí, drobných poranění kloubů a poranění kožního krytu byla doba léčení velmi krátká a hráči se rychle znovu zapojili do plnohodnotné sportovní činnosti. Ve vztahu k poměrně značným nákladům na provoz prvoligových klubů kopané jsou výdaje na systémovou enzymoterapii minimální a její preventivní užívání má mimo efektu terapeutického i výrazně pozitivní ekonomický efekt v podobě krátké doby chybění hráčů. Absolutní hodnota absence činila 4,47%, což je méně než u běžné populace České republiky.


Hlavní stránka Úvod pro odborníky O firmě Kontakty Pomáháme druhým Poradna
Zánět a jeho ovlivnění SET Zvýšení využitelnosti antibiotik proteolytickými enzymy Angiologie, flebologie Diabetologie Gynekologie Chirurgie, traumatologie, ortopedie Imunologie Lymfologie ORL Praktické lékařství Pediatrie Revmatologie Sportovní medicína Stomatologie Urologie Omrzliny Hojení ran Literatura Časopisy s Impact faktorem Ostatní literatura Video prezentace SPC Wobenzym SPC Phlogenzym Napište nám své připomínky a poznatky	SPORTOVNÍ MEDICÍNA Lokální prostředky používané k primární terapii akutního sportovního úrazu (chlad, komprese, různá externa) bývají s výhodou doplňovány systémově působícími protizánětlivými léky. Hlavní dvě skupiny protizánětlivých léků dnes představují nesteroidní antiflogistika a enzymové preparáty. Zatímco v účinnosti jsou obě skupiny srovnatelné, velkou výhodou enzymových preparátů proti nesteroidním antiflogistikům (jejichž podávání je často provázeno nežádoucími vedlejšími účinky) je jejich výborná snášenlivost, a to i ve vysokých dávkách při dlouhodobé léčbě, protože enzymové preparáty (Wobenzym a Phlogenzym) mají minimum kontraindikací a nevýrazné nežádoucí účinky. Mimo to lze tyto dvě skupiny protizánětlivých léků navzájem s výhodou kombinovat. Vzhledem ke krátkodobé aplikaci v případě akutních traumat měkkých tkání není ani cena enzymové léčby vysoká. Zkrácení doby léčení a tím i výpadku v tréninku minimálně o 1/3 ji plně vyváží zejména v rozhodujících fázích přípravy sportovce nebo v době maximálního výkonu. Výborné léčebné výsledky systémové enzymoterapie ve sportovní medicíně spočívají v omezení vzniku otoku, hematomů a urychlení jejich vstřebávání. Zásadní význam má i protizánětlivé působení zprostředkované enzymatickým štěpením faktorů vyvolávajících zánět a bolest. Další důležitou vlastností preparátů SET je imunomodulační ovlivnění obranyschopnosti organismu jak protilátkové, tak buněčné, klíčových cytokinů a adhezivních molekul. Fibrinolytická a trombolytická aktivita enzymů zabraňuje vzniku trombů a zrychluje jejich odbourávání. Tím se snižuje vazkost krve a dochází ke zlepšení jejích reologických vlastností, usnadnění oběhu zejména v oblasti mikrocirkulace a k urychlení lymfatické drenáže. Souhra všech uvedených faktorů pak urychluje plné uzdravení. Nejpřesvědčivější doklady o příznivém působení jednotlivých enzymů a jejich kombinovaných preparátů přinesly klinické studie u zraněných sportovců, uskutečněné již koncem 60. let a v průběhu let 70. a 80. V GCP studii Holta (1969) dostávalo 65 zraněných papain a 60 dostávalo placebo. Doba zhojení byla kratší u 44 zraněných léčených papainem a jen u 13 pacientů léčených placebem. Podávání bromelainu ve 12 studiích, z toho ve 4 kontrolovaných, v nichž 356 zraněných dostávalo bromelain (182 pacientů dostávalo placebo, 120 protizánětlivý lék ketazonového typu) (Blonstein 1962) prokazatelně zmenšilo otoky, hematomy, zduřeniny a zánět významně účinněji než placebo a stejně účinně jako kontrolní lék, ovšem bez doprovodných vedlejších účinků. Nejčastěji aplikovanými enzymy v klinických studiích zaměřených na oblast sportovní medicíny byly trypsin a chymotrypsin. Tyto preparáty byly ve 12 kontrolovaných studiích (982 pacientů) srovnávány s placebem (417 osob). Největší soubory získal Blonstein 1962 (494 osob) a Lichtman (417 osob). Všichni autoři se shodují na tom, že účinnost léčby enzymy byla prokazatelně vyšší, a to s minimem nežádoucích účinků. Pouze ojediněle se vyskytly nezávažné poruchy zažívání (řidší stolice, nadýmání apod.). Vliv enzymů na resorpci hematomu byl sledován ve dvojitě slepé, randomizované, placebem kontrolované studii u 100 dobrovolníků metodou „autohemo". Kleine odebral venózní krev z jedné paže a subkutánně ji injikoval na vnitřní stranu druhé paže. Takto vzniklý hematom je srovnatelný s „normálním" traumatickým hematomem. V průběhu jednoho týdne užívala polovina pacientů 3x10 tablet Wobenzymu a polovina stejné množství tablet placeba. Ve čtyřiadvacetihodinových intervalech kontroloval Kleine otok, pocit napětí a bolest na tlak. Práh bolesti zjišťoval standardizovaným způsobem. Přes tonometr byly v krajině hematomu - a také na druhé paži (kontrolní skupina) - vyvíjen tlak různé intenzity. Posléze se srovnávaly údaje o prahu bolesti ze skupiny léčené Wobenzymem a placebem s údaji z kontrolní skupiny. Vstřebávání hematomu se léčbou Wobenzymem urychlilo o 12%. Celková míra bolestivosti a doba trvání bolesti byly ve skupině užívající tento preparát o 45% nižší než ve skupině s placebem. Stejně koncipovaná studie byla provedena k potvrzení účinnosti Phlogenzymu na 46 dobrovolnících (Kleine, 1998). Polovina užívala 3x2 tablety Phlogenzymu a kontrolní skupina stejný počet tablet placeba. Studie trvala 10 dní. Intenzita bolesti a velikost hematomu byly menší u skupiny léčené Phlogenzymem (p<0,001). Profylaktickým podáváním Wobenzymu se zabýval Wörschhauser S., Zuschlag J.M. (1991) v dvojitě slepé studii v průběhu 2 hracích sezón u hráčů spolkové ligy v ledním hokeji. Hráči byli rozděleni do 3 skupin. První dostávala bezprostředně po zranění 3x10 tablet Wobenzymu, druhá profylakticky 3x5 tablet a v případě zranění byla dávka zvýšena na 3x10 tablet. Do třetí skupiny byli zařazeni hráči, kteří se zranili, byli léčeni normální dávkou Wobenzymu (3x10 tablet), při hře se zranili opět a užívali tuto medikaci dále. Závodníci první skupiny byli vyřazeni ze sportovní aktivity průměrně na 4 dny, ti, kteří užívali kvůli předcháze jícímu zranění 3x10 drg., byli vyřazeni jenom na 2 dny. Z vyhodnocení střední doby léčby v závislosti na dávkování preparátu je zřejmé, že sportovní činnost mohla být obnovena o to rychleji, o co byla vyšší profylaktická dávka enzymů. Dvojitě zaslepenou zkříženou studii u karatistů provedl Wörschhauser S., Zuschlag J.M (1991). Zúčastnilo se jí celkem 20 sportovců ve věku 13 - 21 let. Studie byla rozdělena do dvou fází po 8 týdnech, mezi fázemi byla 14denní přestávka s vysazením medikace. Sportovci v druhé fázi měli zkříženou terapii (Wobenzym a placebo). 10 sportovců dostávalo v první fázi Wobenzym a ve druhé fázi placebo. Během první fáze bylo ve skupině A (užívající Wobenzym) registrováno 17 a ve skupině B (užívající placebo) 21 zranění. Během druhé fáze došlo ve skupině A (užívající placebo) k 20 a ve skupině B (užívající Wobenzym) k 15 zraněním. Hlavním kritériem pro posouzení profylaktické léčby byla délka nuceného výpadku z tréninku, dalšími hodnotícími ukazateli byl hematom, otok, bolest (při pohybu a na tlak), omezení hybnosti a zánětlivé reakce. Četnost stejně jako závažnost symptomů byla v obou skupinách srovnatelná. Doba přetrvávání symptomů se díky profylaktickému užívání Wobenzymu prokazatelně zkrátila. Zatímco výpadek z tréninku u sportovců léčených Wobenzymem trval v průměru 2,2 dny a z práce 0,2 dne, sportovci užívající placebo zameškali průměrně 9,5 dní a 1,8 dne práce. Studie dokázala, že u osob vystavených v důsledku provozování vrcholového sportu zvýšenému riziku zranění zkracuje profylaktická dávka 3x5 drg. Wobenzymu signifikantně dobu vynuceného klidu. Zkrácení pracovní neschopnosti představuje přes nezanedbatelnou cenu enzymoterapie obrovský ekonomický profit. Manažeři mnoha klubů proto nedovolují svým svěřencům nastoupit do zápasu bez „pokrytí" enzymoterapií. Výpadek z tréninku resp. z práce/školy (Zuschlag) S cílem zjistit, zda preparát Wobenzym je schopen zkrátit úrazem vynucený tréninkový výpadek, byla provedena dvojslepá randomizovaná placebem kontrolovaná klinická studie (Baumüller, 1992). Ve studii bylo zahrnuto 2x22 pacientů s distorzí hlezenního kloubu. Jako hlavní kritéria hodnotící léčbu byly sledovány otok hlezenního kloubu a rozsah jeho pohyblivosti ve srovnání s druhostranným, neporaněným hleznem. Jako vedlejší hodnotící kritéria byly sledovány klidová a pohybová bolestivost a náplň kloubu. Pacienti dostávali: Wobenzym granulát 3x1 odměrku (odpovídá 3x10 dražé) resp. 3x1 odměrku identicky vyhlížejícího placeba denně. Tréninkový výpadek ve skupině léčené Wobenzymem trval v průměru 9,4 dne, zatímco ve skupině léčené placebem 15,9 dne. Pracovní neschopnost (resp. neschopnost školní docházky) trvala ve skupině s Wobenzymem 1,7 dne, zatímco ve skupině s placebem 4,4 dne. Lékař hodnotil účinnost léčby ve skupině Wobenzym v 72,7% jako „velmi dobrou", v 18,2% jako „dobrou" a jen v 9,1% případů jako „neuspokojivou", zatímco v placebo skupině hodnotil účinnost léčby jako „velmi dobrou" pouze v 18,2%, jako „mírnou" ve 36,4%, jako „neuspokojivou" v 36,4% a jako špatnou v 9,1% případů. Hodnocení pacientem dopadlo prakticky stejně. Hodnocení ústupu klidové bolestivosti a bolestivosti při pohybu vyznělo ve skupině léčené Wobenzymem zhruba o 20-25% lépe než ve skupině placeba. V obou skupinách nebyly ani v jednom případě zaznamenány nežádoucí účinky léků a lékař i pacienti hodnotili snášenlivost léčby jako „velmi dobrou". Ústup bolestivosti při pohybu (Baumüller) Baumüller M. provedl v roce 1994 ( Baumüller) prospektivní znáhodněnou studii kontrolovanou placebem s Phlogenzymem u 40 nemocných s distorzí talokrurálního kloubu. U všech hodnocených parametrů, tj.: zduření, bolest při pohybu, pohyblivost, výpadek z tréninku a práce, byl po 10 dnech sledování prokazatelný rozdíl ve prospěch enzymové skupiny (p<0,01). Doenicke a Hoernecke (1993) z mnichovské univerzity provedli v roce 1993 otevřenou klinickou studii u 100 hráčů německé hokejové Bundesligy, ve které testovali profylaktické podávání preparátu Wobenzym. Závěr této studie byl jednoznačný; čím rychlejší má být po úrazu návrat k aktivnímu tréninku, tím vyšší musí být profylaktická dávka enzymů před možným úrazem. V roce 1995 proběhla studie zabývající se užitím Wobenzymu v léčbě svalového poškození u atletů (Dzhaka, 1995). Celkem 16 sportovců (fotbalistů a karatistů) bylo léčeno Wobenzymem pro akutní svalové poškození s intramuskulárním hematomem (v dávce 3x10 tablet). 15 členů kontrolní skupiny bylo léčeno standardně (mastí s heparinem, NSA, fyzioterapií, např. elektroforézou s Novokainem a kryoterapií). Zatímco u fotbalistů bylo nejčastějším zraněním poškození kotníku a lýtka, u karatistů převažovala zranění ruky a paže. Hodnocení účinnosti zahrnovalo velikost otoku a podkožního hematomu, intenzitu bolestivosti na dotek, bolesti v klidu i při pohybu a poruchu funkce postižené končetiny, tj. parametry omezující účast při tréninku. Již po 2 dnech byla u Wobenzymem léčených sportovců snížena bolest a zmenšen otok. Po 7 dnech byla plně obnovena funkceschopnost končetiny a přetrvávala jen velmi malá citlivost na dotek. V kontrolní skupině se bolest a otok začaly zmenšovat až 7.-9. den léčby. Zatímco sportovci léčení Wobenzymem zvládli plnou tréninkovou zátěž již po 3,5 týdnech, nemocní z kontrolní skupiny až po 6 týdnech. Vzhledem k vysoké účinnosti a dobré snášenlivosti se léčba Wobenzymem jevila optimální. Vlivem systémové enzymoterapie na fyziologické a imunologické parametry během intenzivního sportovního tréninku se zabývala dvojslepá randomizovaná kontrolovaná studie (Suzdalnický a kol., 1995). Wobenzym, Phlogenzym nebo placebo dostávalo 3x12 vrcholových sportovců, u kterých bylo sledováno ovlivnění speciální pracovní schopnosti v podmínkách tréninku. Tréninkový režim sportovců byl sestaven podle speciálního programu a odlišoval se zvýšenou intenzitou a objemem. Laboratorní metody k testování tolerance fyzické námahy byly použity dvě: veloergometrický test PWC 170 a postupně narůstající fyzická námaha na veloergometru podle standardní metodiky (a stupňový test). Při klasifikaci různých druhů zvýšené svalové činnosti v množství informativního kritéria bývá použita doba cvičení, gradace metabolických dějů a energetická hodnota prováděné práce. K hodnocení byly dále vybrány testy v přirozených podmínkách zvýšené fyzické námahy: plavání na 4x50 m, 5x200 m, které spolu s laboratorními sledováními testovaly efektivnost práce sportovců během příjmu enzymových preparátů v různých úrovních zvýšené fyzické námahy. Tyto úrovně byly charakterizovány převážně glykolytickými anaerobními mechanismy energetické práce v podmínkách velkého kyslíkového dluhu při smíšených aerobních a anaerobních procesech tkáňového metabolismu a aerobních mechanismů získávání energie. Sportovci užívající Wobenzym anebo Phlogenzym snášeli v průběhu měsíčního tréninkového cyklu lépe zvýšený objem a intenzitu fyzické zátěže a nedocházelo u nich k selhání adaptačních mechanismů. U sportovců kontrolní skupiny bylo zjištěno ve 40% případů selhání adaptace a vyčerpání adaptačních rezerv (podle ukazatelů systémové imunity), což vedlo ke zvýšení nemocnosti. Osvojení vysokých objemů tréninkové tělesné zátěže bez průvodního stresu (podle ukazatelů sympatikoadrenálního systému) u enzymových skupin vedlo ke zvýšení kvality funkčního stavu, což se odrazilo v dynamice testů úrovně speciální pracovní schopnosti jak v laboratorních, tak v přirozených podmínkách fyzické námahy. Oba preparáty zvyšovaly adaptační rezervu a asimilační kapacitu sledovaných sportovců a zabezpečily rychlejší normalizaci biochemických změn v sympatikoadrenálním systému. To se odrazilo v rychlejší regeneraci po zátěži a v „zotavovacím" dni (bez tréninku) došlo k normalizaci řady biochemických ukazatelů (močovina, acidobazická rovnováha, BB) a fyziologických ukazatelů (pulzová frekvence, krevní tlak) i psychofunkčních testů. K výchozím hodnotám se organismus sportovců navrátil 2 týdny po přerušení podávání enzymových preparátů. Poměrně častým chronickým nebo recidivujícím zdravotním problémem vrcholových i rekreačních sportovců bývají choroby, které řadíme pod pojem „revmatismus měkkých tkání". Patří sem tendi nózy, tendomyózy, fibromyalgie, burzopatie, periartropatie a tendopatie. Příčinou těchto chorob jsou v převážné míře degenerační, dysfunkční a zánětlivé procesy. Revmatismus měkkých tkání se léčí hlavně symptomaticky nesteroidními antirevmatiky, eventuálně myorelaxancii, která jsou však často špatně snášena nebo mají závažné nežádoucí vedlejší účinky. Phlogenzym s diclofenakem v léčbě periarthritis humeroscapularis tendinopathica srovnává klinická studie u 40 nemocných (Klein 1997). Hlavním posuzovaným kritériem byla bolestivost a porucha funkce. Vedlejšími testovacími kritérii pak byly různé druhy bolesti, porucha hybnosti, množství nutných analgetik. Hodnoceno bylo rovněž celkové mínění lékařů a pacientů o výsledku léčby. Jak podle hlavního, tak podle vedlejších kritérií bylo prokázáno, že léčba Phlogenzymem je nejméně stejně účinná (mírný rozdíl ve prospěch Phlogenzymu nebyl statisticky významný) jako léčba NSA. Účinnost Phlogenzymu v terapii aktivovaných zánětlivých degenerativních onemocnění kloubů a páteře, fibromyalgií a revmatických onemocnění měkkých tkání hodnotila retrolektivní multicentrická studie (Wittenborg a kol., 2000). Do studie bylo zařazeno 2139 nemocných. Viz revmatologie. Preventivní význam podávání Phlogenzymu při léčbě sportovních úrazů hodnotila klinická studie u vrcholových sportovců - hráčů mužstva prvoligové kopané (Gal a kol., 1998). Autoři za období sezóny sledovali četnost poranění a délku jejich léčení u 19 probandů. Studovali závislosti mezi úrazem a absencí v tréninkovém procesu a účastí v mistrovských a pohárových utkáních. Zjistili, že zejména u méně závažných úrazů, např. svalových kontuzí, drobných poranění kloubů a poranění kožního krytu byla doba léčení velmi krátká a hráči se rychle znovu zapojili do plnohodnotné sportovní činnosti. Ve vztahu k poměrně značným nákladům na provoz prvoligových klubů kopané jsou výdaje na systémovou enzymoterapii minimální a její preventivní užívání má mimo efektu terapeutického i výrazně pozitivní ekonomický efekt v podobě krátké doby chybění hráčů. Absolutní hodnota absence činila 4,47%, což je méně než u běžné populace České republiky.
	Lék pro vnitřní užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Inzertní stránky společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o. - tel: (+420)-267 750 003