UROLOGIE
Prostatitidy
U mužů se s infekcí dolních cest močových může spojovat
prostatitida, někdy společně se zánětem semenných váčků. Akutní a chronické
infekce prostaty způsobují bakterie, ale i chlamydie, mykoplazmata,
ureaplazmata a trichomonády. Někdy se původce prostatitidy nepodaří
běžným mikrobiologickým vyšetřením prokázat a pak je označována jako
„abakteriální". Průběh akutní prostatitidy se vyznačuje výraznými
obtížemi - polakisurií, strangurií, bolestmi při defekaci, dále bolestmi
v oblasti hráze a v suprapubické oblasti. Pro chronické prostatitidy
je typická vleklost obtíží, které pacienta mnohdy neurotizují a negativně
ovlivňují jeho sexuální život a společenské uplatnění.
Léčba chronických prostatitid je svízelná pro lékaře i pacienta a často
je málo úspěšná. Chronicky infikovanou prostatu stejně jako jiná chronická
ložiska lze antibiotickou terapií sanovat průměrně jen ve 40%. Pro kurativní
antimikrobiální terapii je nejdůležitějším kritériem dosažení účinné
koncentrace léčiva v prostatě. Zbytečně prolongované podávání nesprávně
volených léků může nemocného poškodit (postižení jaterního parenchymu,
navození střevní dysmikrobie a imunosuprese).
Účinnost SET, která pozitivně ovlivňuje průběh zánětů a je schopna zvyšovat
plazmatické koncentrace antibiotik a chemoterapeutik a jejich penetraci
do tkání, byla proto prověřována i u prostatitid.
V randomizované, dvojitě slepé studii u 44 pacientů s prostatitidou
byla srovnána účinnost Wobenzymu a placeba jako doplňků léčby 9 různými
antibiotiky a chemoterapeutiky (Barsom
a kol., 1982). Sérové koncentrace antibiotik byly při enzymoterapii
vyšší než při podávání placeba - u doxycyklinu o 40%, ampicilinu o 25%
a tetracyklinu o 22%, o 21% se zvýšila koncentrace trimethroprimu a
o 10% sulfonamidů. Vystupňovala se i jejich léčebná účinnost.
Účinnost enzymoterapie u abakteriální prostatitidy u 60 nemocných
byla sledována v prospektivní studii s monoterapii Wobenzymem
3x5 tablet denně (Rugendorff a kol., 1986).
Výsledky byly vyhodnoceny u 49 mužů, kde byly vyloučeny závažné komplikující
faktory (např. striktury uretry). V průběhu čtyřtýdenní léčby Wobenzymem
došlo u 45% pacientů k vyléčení a u 29% k signifikantnímu zlepšení (zmírnění
bolestí v tříslech vyzařujících do varlat, zlepšení sexuální funkce,
zlepšení rtg nálezů a per rectum, pokles leukocyturie a leukocytospermie,
usnadnění průtoku moči). U 10% došlo k nesignifikantnímu zlepšení a
u 16% pacientů nebylo onemocnění léčbou ovlivněno.
Účinnost Phlogenzymu u pacientů s chronickou prostatitidou bakteriální
i abakteriální byla hodnocena ve dvou randomizovanych, dvojitě zaslepených
GCP klinických studiích kontrolovaných placebem (Schlüter,
1996, 1998). V první studii u pacientů
s bakteriální prostatitidou bylo krátkodobé podávání sulfonamidů (5
dní) kombinováno s následným podáváním Phlogenzymu (3x2 tbl. 2 týdny).
Ve druhé skupině pacientů s abakteriální prostatidou byl podáván pouze
Phlogenzym (3x2 tbl. 4 týdny). Tato dvě sledování zahrnovala skupiny
po 80 pacientech a hodnotila různé typy bolestí a další symptomatologii
vyskytující se při prostatitidě, palpační nález a laboratorní vyšetření.
V obou studiích Phlogenzym vykázal lepší účinnost než placebo a redukoval
výrazněji sumární skóre hodnotící symptomatologii prostatitidy. Rozdíl
mezi skupinami byl statisticky významný. Tolerance enzymové léčby byla
velmi dobrá s nízkým výskytem nezávažných nežádoucích účinků.
Velmi příznivé zkušenosti se systémovou enzymoterapií získali i naši
lékaři. Např. Rovný a kol. (1997) analyzovali účinnost
enzymové léčby u 36 nemocných s prostatouretritidou (u 8 akutní bakteriální,
u 12 chronickou bakteriální a u 16 abakteriální). Podávání enzymů u
chronických prostatitid bylo zahajováno 5 dnů před cílenou léčbou antibiotiky
a chemoterapeutiky, u všech pacientů trvalo celkem 6 týdnů (Wobenzym:
26 pacientů, v dávce 3x5 tablet; Phlogenzym: 10 pacientů v dávce 3x2
tablety).
Pacienti byli celkově vyšetřeni před zahájením léčby (mikroskopické
a kultivační vyšetření moči, vyšetření prostatického sekretu a spermatu,
imunologické vyšetření, vyšetření per rectum, ultrazvuk), první kontrolní
vyšetření bylo po ukončení léčby a dále byli sledováni po 3 měsících.
Na konci léčby bylo plně vyléčeno a mělo negativní urologický nález
41,6% mužů, ke zlepšení subjektivních obtíží s měnlivými mikrobiologickými
nálezy došlo u 19,4% mužů.
Z uvedeného vyplývá, že procento vyléčení i zlepšení je podstatně vyšší
než u klasické terapie, kdy podle zkušenosti autorů nebylo nikdy dosaženo
vyšší hodnoty než 40%. Navíc akutní prostatouretritidy léčené enzymy
nepřecházely tak snadno do recidivujících forem.
Autoři považují systémovou enzymoterapii za prostředek významně zlepšující
úspěšnost léčby prostatitid.
Z uvedených výsledků vyplývá, že systémová enzymoterapie je perspektivní
součástí komplexní léčby zánětů prostaty, zejména pro zvýšení
účinnosti antimikrobiální terapie a pro příznivé působení na průběh
zánětu a imunomodulační efekt.