UROLOGIE

Zánětlivá onemocnění urogenitálního systému

Infekční zánětlivá onemocnění močových cest se výskytem v populaci řadí hned na druhé místo za infekce dýchacích cest. Rovněž v zastoupení obávaných nozokomiálních infekcí jsou na druhém místě. Tato onemocnění mají tendenci k častým recidivám a přechodu do chronicity. Výběr optimální terapie je někdy obtížný, zvláště u chronických případů.
Příznivý vliv SET u onemocnění urogenitálního systému byl ověřen klinickými studiemi a mohou se zde uplatnit všechny její účinky - zánět optimalizující, antiedematózní, fibrinolytický, analgetický i imunomodulační.
Barsom a kol. (1983) analyzovali možnost využití kombinace enzymů v komplexní terapii infekcí močových cest. V první fázi provedli u osmi nemocných týdenní pilotní, randomizovanou, dvojitě slepou studii, v níž přidávali k protimikrobním lékům Wobenzym nebo placebo.
Vzhledem k evidentnímu nulovému účinku placeba podávali z etických důvodů dále s antibiotiky vždy enzymy. U 28 nemocných s cystitidou a 28 nemocných s cystopyelitidou kombinovali antibiotika a chemoterapeutika zvolená podle citlivosti vyvolávajících mikroorganismů s podáváním Wobenzymu, který zvyšoval ve všech případech jejich sérové koncentrace. Tento efekt byl nejvýraznější u doxycyklinu (o 40%), ampicilinu (o 25%) a tetracyklinu (o 22%), o 21% se zvýšily koncentrace trimethroprinu a o 10% sulfonamidů. SET měla příznivý vliv na ústup dysurických obtíží. Čtyři týdny po zahájení léčby u 80% pacientů vymizela bakteriurie, došlo i k normalizaci funkce ledvin a laboratorních hodnot.
V roce 1993 byla ukončena randomizovaná dvojslepá klinická studie, hodnotící účinnost a snášenlivost kombinovaného enzymového preparátu Phlogenzym ve srovnání s placebem u nemocných s recidivujícími infekcemi močových cest (Schlüter, 1996). Do studie bylo zahrnuto 40 pacientů. Všichni byli týden léčeni kombinací trimethoprimu/sulfamethoxazolu, a pak rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina dostávala tři týdny Phlogenzym a druhá skupina po stejnou dobu placebo. Po uplynutí 3, 7 a 14 dnů léčby bylo u všech nemocných určeno souhrnné skóre onemocnění (vycházející ze 6 základních kritérií - polakisurie, nykturie, dysurie, imperativní strangurie, bolestivá mikce a suprapubická bolest), dále pak močový nález, sedimentace erytrocytů a počet leukocytů v krevním obrazu. Souhrnné skóre nemocných léčených Phlogenzymem bylo při všech kontrolách signifikantně (p<0,0001) lepší než skóre nemocných, kteří dostávali placebo; rychleji se u nich upravoval močový nález, rychleji klesala sedimentace a rychleji se normalizoval počet leukocytů v krvi. Ve skupině léčené Phlogenzymem byli už 14. den všichni nemocní plně vyléčeni, zatímco ve skupině léčené placebem přetrvávala u některých infekce ještě 21. den. Globální hodnocení terapeutické účinnosti Phlogenzymu a placeba lékařem vyznělo jednoznačně ve prospěch Phlogenzymu (p<0,0001), stejný názor vyjádřili i nemocní (p=0,0002). Snášenlivost léčby Phlogenzymem byla podle lékařů i nemocných výborná, neprojevily se žádné vedlejší nežádoucí účinky.
Akutní hemoragickou cystitidu u 116 pacientů hodnotila multicentrická randomizovaná dvojitě zaslepená studie kontrolovaná placebem (Sökeland, 1997). Jedna skupina byla léčena antibiotikem v kombinaci s Phlogenzymem a druhá dostávala s antibiotikem placebo. Léčba trvala v obou skupinách 10 dnů. Statisticky byl vyhodnocen rozdíl mezi hodnotou sumárního skóre určených subjektivních obtíží před léčbou a po 7 dnech léčby. Dále byly sledovány tyto parametry: doba, za kterou došlo k vymizení alespoň tří obtíží, doba pracovní neschopnosti, nálezy v moči, spotřeba analgetika paracetamolu. Fakultativně byla provedena cytoskopie a sonografie. Rozdíl mezi výsledky léčby vyzněl ve prospěch Phlogenzymu a byl statisticky významný ve všech ukazatelích. Jeho tolerance byla velmi dobrá.
V patogenezi závažných infekcí renálního parenchymu je jedním z nejdůležitějších faktorů vzájemný poměr bakteriální virulence a stavu obranyschopnosti organismu. Proto jsou hledány prostředky, které by nejen zvýšily účinek antimikrobiálních léků, ale také ovlivňovaly další patogenetické faktory onemocnění. Systémová enzymoterapie by mohla být takovým prostředkem pro svoje schopnosti zvyšovat krevní koncentrace antibiotik a chemoterapeutik, ale také pro pozitivní efekt na reologické vlastnosti krve, vliv na optimalizaci průběhu zánětlivé reakce a pozitivní imunomodulační vliv na organismus. Výzkumy z poslední doby ukazují, že tyto účinky proteináz jsou mimo jiné podmíněny vlivem na expresi určitých adhezních molekul na povrchu buněk, které se uplatňují v zánětlivých reakcích a v procesu koagulace a také normalizačním vlivem na hladiny některých cytokinů. Pro terapii renálních onemocnění jsou velmi zajímavé výsledky experimentů na zvířatech, které ukazují schopnost systémové enzymoterapie zmírňovat průběh experimentální renální fibrózy při současném snížení hladin TGF-β (Heidland 1997).
Šved M.I., Dubková G.I. (1997) ověřovali, zda by se systémová enzymoterapie mohla uplatnit jako součást komplexní léčby chronických pyelonefritid. Do své studie zahrnuli 66 nemocných ve věku 18-60 let s chronickou pyelonefritidou. První skupina (36 nemocných) byla léčena antibiotiky, chemoterapeutiky a spazmolytiky, druhá skupina (30 nemocných) dostávala vedle stejné léčby navíc Wobenzym (28 dnů 3x4 dražé denně). Výsledky vyšetření nemocných před zahájením léčby byly srovnány s výsledky 30 zdravých jedinců. V klinickém obrazu všech nemocných dominovala před zahájením léčby únavnost, slabost, bolesti v bedrech a dysurie. Ve 100% případů byla zjištěna leukocyturie a v 85% bakteriurie. U všech pacientů trpících pyelonefritidou byly také nalezeny změny imunologických parametrů - suprese buněčné imunity (snížení T lym focytů - zvláště CD8+ - a jejich nižší blastogenní odpovídavost na PHA), aktivace humorální imunity (zvýšení B lymfocytů) a zvýšené cirkulující imunokomplexy. Byly přítomné známky hyperkoagulace (nejnápadnější bylo zvýšení fibrinogenu a snížení fibrinolytické aktivity). Oslabení antioxidačních mechanismů bylo provázeno vzestupem peroxidace lipidů.
Ve skupině pacientů, kde byl ke klasické léčbě přidán Wobenzym, byl pozorován rychlejší ústup subjektivních obtíží a normalizace močového nálezu. Rychleji a u více pacientů bylo dosaženo sterility moči. U pacientů léčených Wobenzymem byla evidentně zvýšená tendence k normalizaci imunitních parametrů, hladiny fibrinogenu a fibrinolýzy. Parametry odrážející peroxidaci lipidů a aktivitu antioxidačních systémů dosáhly dokonce hodnot zdravých jedinců.
Autoři soudí, že příznivý vliv preparátu Wobenzym na průběh chronické pyelonefritidy nespočívá pouze ve zvýšení účinnosti antimikrobiální léčby, ale i v příznivém ovlivnění všech faktorů, které hrají roli v chronizaci a progresi tohoto onemocnění.
Systémovou enzymoterapii u nefrolitiázy komplikované pyelonefritidou hodnotí příznivě Borisov (1998). Phlogenzym podával v dávce 3x2 tbl. po 4-5 týdnů navíc k antibakteriální protizánětlivé léčbě v pooperačním období 20 nemocným. Proti kontrolní skupině 30 pacientů, kteří enzymy nedostávali, zjistil v enzymové skupině nekomplikovaný průběh hojení po operaci, rychlejší anatomické i funkční zprůchodnění močových cest a mnohem nižší výskyt recidiv litiázy při sledování 1 rok po operaci. Ve skupině, která dostávala Phlogenzym, byla recidiva litiázy prokázána u 1 pacienta (5%), zatímco ve skupině léčené obvyklou léčbou to bylo 7 pacientů (23%). Za důležitou pokládá autor úpravu imunologických ukazatelů, jež byly před léčbou u všech nemocných porušeny: v enzymové skupině došlo k vzestupu počtu T lymfocytů, normalizaci indexu CD4/CD8, snížení koncentrací CIK a normalizaci baktericidní nitrobuněčné aktivity neutrofilních leukocytů.
Chruščeva (1997) prezentovala výsledky terapie preparátem Wobenzym u 39 pacientů v dětském věku (2-14 let) s postižením renálního parenchymu. Největší část skupiny tvořili pacienti s různými typy glomerulonefritid (31), zastoupeny byly i pyelonefritidy (5) a tubulointersticiální nefritidy (3). Děti dostávaly Wobenzym v terapeutické dávce 1 tbl/6 kg tělesné hmotnosti, po dosažení plné nebo částečné remise byla dávka snížena na polovinu. Celková doba podávání se pohybovala od 3 týdnů do 4 měsíců. Nežádoucí účinky nebyly zaznamenány.
Nejlepších výsledků bylo dosaženo u dětí s akutní glomerulonefritidou (AGN). Plné klinické i laboratorní remise dosáhly všechny děti s AGN s nefrotickým syndromem a polovina dětí s AGN s nefritickým syndromem. U druhé poloviny těchto dětí byla potvrzena částečná klinická a laboratorní remise - tj. při nepřítomnosti extrarenálních projevů (otoky, hypertenze) přetrvávala pouze mikroskopická hematurie.
U 6 z 12 pacientů s chronickou glomerulonefritidou (ChGN) bylo také dosaženo plné klinické a laboratorní remise. U 4 pacientů s nefrotickou formou ChGN přetrvávala proteinurie 0,1-0,5 g/den. Při léčení Wobenzymem bylo pozorováno vymizení otoku a makroskopické hematurie a bylo dosaženo normalizace krevního tlaku. Zlepšily se reologické parametry krve - normalizovala se doba srážlivosti krve, hladina fibrinogenu, funkční aktivita trombocytů, zvýšila se fibrinolýza, snížila se viskozita krve. Také parametry metabolismu tuků (hladina cholesterolu, beta lipoproteinů) se vrátily k fyziologickým hodnotám, poklesly CIK. Maximální efekt systémové enzymoterapie nastupoval u dětí s glomerulární patologií v průběhu 1-2 měsíců.
Při pyelonefritidě v aktivní fázi onemocnění byl podáván Wobenzym 3-4 týdny s antibakteriální terapií. U dětí byla pozorována normalizace močových nálezů k 6.-7. dni léčby a vymizení bakteriurie ke 4.-5. dni terapie. Dále pak děti dostávaly opakované jednoměsíční cykly Wobenzymu v poloviční dávce.
Výsledky těchto klinických sledování ukazují nové možnosti v léčbě závažných renálních onemocnění.


Hlavní stránka Úvod pro odborníky O firmě Kontakty Pomáháme druhým Poradna
Zánět a jeho ovlivnění SET Zvýšení využitelnosti antibiotik proteolytickými enzymy Angiologie, flebologie Diabetologie Gynekologie Chirurgie, traumatologie, ortopedie Imunologie Lymfologie ORL Praktické lékařství Pediatrie Revmatologie Sportovní medicína Stomatologie Urologie Omrzliny Literatura Časopisy s Impact faktorem Ostatní literatura Video prezentace SPC Wobenzym SPC Phlogenzym Napište nám své připomínky a poznatky	UROLOGIE Zánětlivá onemocnění urogenitálního systému Infekční zánětlivá onemocnění močových cest se výskytem v populaci řadí hned na druhé místo za infekce dýchacích cest. Rovněž v zastoupení obávaných nozokomiálních infekcí jsou na druhém místě. Tato onemocnění mají tendenci k častým recidivám a přechodu do chronicity. Výběr optimální terapie je někdy obtížný, zvláště u chronických případů. Příznivý vliv SET u onemocnění urogenitálního systému byl ověřen klinickými studiemi a mohou se zde uplatnit všechny její účinky - zánět optimalizující, antiedematózní, fibrinolytický, analgetický i imunomodulační. Barsom a kol. (1983) analyzovali možnost využití kombinace enzymů v komplexní terapii infekcí močových cest. V první fázi provedli u osmi nemocných týdenní pilotní, randomizovanou, dvojitě slepou studii, v níž přidávali k protimikrobním lékům Wobenzym nebo placebo. Vzhledem k evidentnímu nulovému účinku placeba podávali z etických důvodů dále s antibiotiky vždy enzymy. U 28 nemocných s cystitidou a 28 nemocných s cystopyelitidou kombinovali antibiotika a chemoterapeutika zvolená podle citlivosti vyvolávajících mikroorganismů s podáváním Wobenzymu, který zvyšoval ve všech případech jejich sérové koncentrace. Tento efekt byl nejvýraznější u doxycyklinu (o 40%), ampicilinu (o 25%) a tetracyklinu (o 22%), o 21% se zvýšily koncentrace trimethroprinu a o 10% sulfonamidů. SET měla příznivý vliv na ústup dysurických obtíží. Čtyři týdny po zahájení léčby u 80% pacientů vymizela bakteriurie, došlo i k normalizaci funkce ledvin a laboratorních hodnot. V roce 1993 byla ukončena randomizovaná dvojslepá klinická studie, hodnotící účinnost a snášenlivost kombinovaného enzymového preparátu Phlogenzym ve srovnání s placebem u nemocných s recidivujícími infekcemi močových cest (Schlüter, 1996). Do studie bylo zahrnuto 40 pacientů. Všichni byli týden léčeni kombinací trimethoprimu/sulfamethoxazolu, a pak rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina dostávala tři týdny Phlogenzym a druhá skupina po stejnou dobu placebo. Po uplynutí 3, 7 a 14 dnů léčby bylo u všech nemocných určeno souhrnné skóre onemocnění (vycházející ze 6 základních kritérií - polakisurie, nykturie, dysurie, imperativní strangurie, bolestivá mikce a suprapubická bolest), dále pak močový nález, sedimentace erytrocytů a počet leukocytů v krevním obrazu. Souhrnné skóre nemocných léčených Phlogenzymem bylo při všech kontrolách signifikantně (p<0,0001) lepší než skóre nemocných, kteří dostávali placebo; rychleji se u nich upravoval močový nález, rychleji klesala sedimentace a rychleji se normalizoval počet leukocytů v krvi. Ve skupině léčené Phlogenzymem byli už 14. den všichni nemocní plně vyléčeni, zatímco ve skupině léčené placebem přetrvávala u některých infekce ještě 21. den. Globální hodnocení terapeutické účinnosti Phlogenzymu a placeba lékařem vyznělo jednoznačně ve prospěch Phlogenzymu (p<0,0001), stejný názor vyjádřili i nemocní (p=0,0002). Snášenlivost léčby Phlogenzymem byla podle lékařů i nemocných výborná, neprojevily se žádné vedlejší nežádoucí účinky. Akutní hemoragickou cystitidu u 116 pacientů hodnotila multicentrická randomizovaná dvojitě zaslepená studie kontrolovaná placebem (Sökeland, 1997). Jedna skupina byla léčena antibiotikem v kombinaci s Phlogenzymem a druhá dostávala s antibiotikem placebo. Léčba trvala v obou skupinách 10 dnů. Statisticky byl vyhodnocen rozdíl mezi hodnotou sumárního skóre určených subjektivních obtíží před léčbou a po 7 dnech léčby. Dále byly sledovány tyto parametry: doba, za kterou došlo k vymizení alespoň tří obtíží, doba pracovní neschopnosti, nálezy v moči, spotřeba analgetika paracetamolu. Fakultativně byla provedena cytoskopie a sonografie. Rozdíl mezi výsledky léčby vyzněl ve prospěch Phlogenzymu a byl statisticky významný ve všech ukazatelích. Jeho tolerance byla velmi dobrá. V patogenezi závažných infekcí renálního parenchymu je jedním z nejdůležitějších faktorů vzájemný poměr bakteriální virulence a stavu obranyschopnosti organismu. Proto jsou hledány prostředky, které by nejen zvýšily účinek antimikrobiálních léků, ale také ovlivňovaly další patogenetické faktory onemocnění. Systémová enzymoterapie by mohla být takovým prostředkem pro svoje schopnosti zvyšovat krevní koncentrace antibiotik a chemoterapeutik, ale také pro pozitivní efekt na reologické vlastnosti krve, vliv na optimalizaci průběhu zánětlivé reakce a pozitivní imunomodulační vliv na organismus. Výzkumy z poslední doby ukazují, že tyto účinky proteináz jsou mimo jiné podmíněny vlivem na expresi určitých adhezních molekul na povrchu buněk, které se uplatňují v zánětlivých reakcích a v procesu koagulace a také normalizačním vlivem na hladiny některých cytokinů. Pro terapii renálních onemocnění jsou velmi zajímavé výsledky experimentů na zvířatech, které ukazují schopnost systémové enzymoterapie zmírňovat průběh experimentální renální fibrózy při současném snížení hladin TGF-β (Heidland 1997). Šved M.I., Dubková G.I. (1997) ověřovali, zda by se systémová enzymoterapie mohla uplatnit jako součást komplexní léčby chronických pyelonefritid. Do své studie zahrnuli 66 nemocných ve věku 18-60 let s chronickou pyelonefritidou. První skupina (36 nemocných) byla léčena antibiotiky, chemoterapeutiky a spazmolytiky, druhá skupina (30 nemocných) dostávala vedle stejné léčby navíc Wobenzym (28 dnů 3x4 dražé denně). Výsledky vyšetření nemocných před zahájením léčby byly srovnány s výsledky 30 zdravých jedinců. V klinickém obrazu všech nemocných dominovala před zahájením léčby únavnost, slabost, bolesti v bedrech a dysurie. Ve 100% případů byla zjištěna leukocyturie a v 85% bakteriurie. U všech pacientů trpících pyelonefritidou byly také nalezeny změny imunologických parametrů - suprese buněčné imunity (snížení T lym focytů - zvláště CD8+ - a jejich nižší blastogenní odpovídavost na PHA), aktivace humorální imunity (zvýšení B lymfocytů) a zvýšené cirkulující imunokomplexy. Byly přítomné známky hyperkoagulace (nejnápadnější bylo zvýšení fibrinogenu a snížení fibrinolytické aktivity). Oslabení antioxidačních mechanismů bylo provázeno vzestupem peroxidace lipidů. Ve skupině pacientů, kde byl ke klasické léčbě přidán Wobenzym, byl pozorován rychlejší ústup subjektivních obtíží a normalizace močového nálezu. Rychleji a u více pacientů bylo dosaženo sterility moči. U pacientů léčených Wobenzymem byla evidentně zvýšená tendence k normalizaci imunitních parametrů, hladiny fibrinogenu a fibrinolýzy. Parametry odrážející peroxidaci lipidů a aktivitu antioxidačních systémů dosáhly dokonce hodnot zdravých jedinců. Autoři soudí, že příznivý vliv preparátu Wobenzym na průběh chronické pyelonefritidy nespočívá pouze ve zvýšení účinnosti antimikrobiální léčby, ale i v příznivém ovlivnění všech faktorů, které hrají roli v chronizaci a progresi tohoto onemocnění. Systémovou enzymoterapii u nefrolitiázy komplikované pyelonefritidou hodnotí příznivě Borisov (1998). Phlogenzym podával v dávce 3x2 tbl. po 4-5 týdnů navíc k antibakteriální protizánětlivé léčbě v pooperačním období 20 nemocným. Proti kontrolní skupině 30 pacientů, kteří enzymy nedostávali, zjistil v enzymové skupině nekomplikovaný průběh hojení po operaci, rychlejší anatomické i funkční zprůchodnění močových cest a mnohem nižší výskyt recidiv litiázy při sledování 1 rok po operaci. Ve skupině, která dostávala Phlogenzym, byla recidiva litiázy prokázána u 1 pacienta (5%), zatímco ve skupině léčené obvyklou léčbou to bylo 7 pacientů (23%). Za důležitou pokládá autor úpravu imunologických ukazatelů, jež byly před léčbou u všech nemocných porušeny: v enzymové skupině došlo k vzestupu počtu T lymfocytů, normalizaci indexu CD4/CD8, snížení koncentrací CIK a normalizaci baktericidní nitrobuněčné aktivity neutrofilních leukocytů. Chruščeva (1997) prezentovala výsledky terapie preparátem Wobenzym u 39 pacientů v dětském věku (2-14 let) s postižením renálního parenchymu. Největší část skupiny tvořili pacienti s různými typy glomerulonefritid (31), zastoupeny byly i pyelonefritidy (5) a tubulointersticiální nefritidy (3). Děti dostávaly Wobenzym v terapeutické dávce 1 tbl/6 kg tělesné hmotnosti, po dosažení plné nebo částečné remise byla dávka snížena na polovinu. Celková doba podávání se pohybovala od 3 týdnů do 4 měsíců. Nežádoucí účinky nebyly zaznamenány. Nejlepších výsledků bylo dosaženo u dětí s akutní glomerulonefritidou (AGN). Plné klinické i laboratorní remise dosáhly všechny děti s AGN s nefrotickým syndromem a polovina dětí s AGN s nefritickým syndromem. U druhé poloviny těchto dětí byla potvrzena částečná klinická a laboratorní remise - tj. při nepřítomnosti extrarenálních projevů (otoky, hypertenze) přetrvávala pouze mikroskopická hematurie. U 6 z 12 pacientů s chronickou glomerulonefritidou (ChGN) bylo také dosaženo plné klinické a laboratorní remise. U 4 pacientů s nefrotickou formou ChGN přetrvávala proteinurie 0,1-0,5 g/den. Při léčení Wobenzymem bylo pozorováno vymizení otoku a makroskopické hematurie a bylo dosaženo normalizace krevního tlaku. Zlepšily se reologické parametry krve - normalizovala se doba srážlivosti krve, hladina fibrinogenu, funkční aktivita trombocytů, zvýšila se fibrinolýza, snížila se viskozita krve. Také parametry metabolismu tuků (hladina cholesterolu, beta lipoproteinů) se vrátily k fyziologickým hodnotám, poklesly CIK. Maximální efekt systémové enzymoterapie nastupoval u dětí s glomerulární patologií v průběhu 1-2 měsíců. Při pyelonefritidě v aktivní fázi onemocnění byl podáván Wobenzym 3-4 týdny s antibakteriální terapií. U dětí byla pozorována normalizace močových nálezů k 6.-7. dni léčby a vymizení bakteriurie ke 4.-5. dni terapie. Dále pak děti dostávaly opakované jednoměsíční cykly Wobenzymu v poloviční dávce. Výsledky těchto klinických sledování ukazují nové možnosti v léčbě závažných renálních onemocnění.
	Lék pro vnitřní užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Inzertní stránky společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o. - tel: (+420)-267 750 003