• Zánět a jeho ovlivnění SET
• Zvýšení využitelnosti antibiotik proteolytickými enzymy
• Angiologie, flebologie
• Diabetologie
• Gynekologie
• Chirurgie, traumatologie, ortopedie
• Imunologie
• Lymfologie
• ORL
• Praktické lékařství
• Pediatrie
• Revmatologie
• Sportovní medicína
• Stomatologie
• Urologie
• Omrzliny

Literatura
• Časopisy s Impact faktorem
• Ostatní literatura
• Video prezentace

• SPC Wobenzym
• SPC Phlogenzym

ZÁNĚT A JEHO OVLIVNĚNÍ SET

Farmakologické a terapeutické zásahy proteináz

Proteinázy obsažené v preparátech SET jsou schopny zvýšit intenzitu akutní buněčné odpovědi na podnět (viz dále). Jak už bylo uvedeno výše, buňky účastnící se zánětlivé reakce po své aktivaci cytokiny mění spektrum adhezivních molekul v buněčné membráně, což jim umožňuje vstupovat do vzájemných interakcí, ústících v mnoha případech v opětovnou produkci různých typů cytokinů. Zatímco stav aktivace buněk spojený s produkcí cytokinů je účelný a žádoucí v úvodních fázích obrany organismu proti noxe, stává se problematickým v okamžiku, kdy míra aktivace přestane být adekvátní intenzitě vyvolávajícího podnětu, tzn. původně ochranný mechanismus přeroste v patologický (nadměrná exprese některých typů adhezivních proteinů je pozorována např. u řady imunopatologických onemocnění). Z tohoto hlediska je důležité zvýšení clearance prozánětlivých cytokinů vlivem proteináz - zprostředkované vazbou s přirozenými antiproteinázami, především α1-antitrypsinem a α2-makroglobulinem (α2-M). V komplexech proteináza-antiproteináza jsou proteinázy chráněny před „rozpoznáním" imunitním systémem a směrovány do oblastí zánětu. α2-M je po navázání proteinázy „aktivován", tj. mění se z tzv. pomalé formy na tzv. rychlou formu. Obě formy vážou cytokiny, ale s různou specifičností: nativní volný α2-M váže především IL-6, PDGF a NGF; α2-M aktivovaný proteinázou především TNF-α, IL-1, TGF-α a TGF-β.
Po navázání na volný α2-M si Cytokiny zachovávají svou aktivitu (a jsou cíleně distribuovány), zatímco po navázání na aktivovaný α2-M svou aktivitu ztrácejí - kromě toho takto navázané podněcují makrofágy k expresi receptorů pro α2-M, což je první krok k eliminaci cytokinů z oběhu.
Snížením koncentrace cytokinů proteinázy zabraňují nadměrné a hlavně dlouhodobé aktivaci buněk, protože pokles množství cirkulujících cytokinů omezuje v mnoha případech expresi adhezních molekul na buňkách. Proteinázy jsou ovšem schopné regulovat adhezivní molekuly také přímo - studie in vitro prokázaly vnímavost významných molekul CD44, CD45, CD4, CD80, CD62L a dalších (Hale a Haynes, 1992).
V časné fázi zánětu se uplatňuje protiedémový účinek trypsinu, chymotrypsinu a bromelainu a edém-protekční účinek papainu (Gaggi a Biaggi, 1976), (Lindner a Förster, 1985). Bromelain snižoval koncentraci bradykininu v tekutině puchýřů, experimentálně vyvolaných na předloktí dobrovolníků (Bodi, 1966).
Proteinázy zvyšují v krvi koncentraci plazminogenu (Kleine, van Schaik, 1988), snižují tvorbu fibrinu a rozpouštějí již vzniklé tromby (Guggenbichler, 1988). Dochází i ke snížení agregace destiček (bromelain např. snižuje koncentraci tromboxanu a blokuje agregaci destiček); to pomáhá udržet průchodnost mikrocirkulace. Důležité je, že popsané ovlivnění hemokoagulace nevede v případě perioperační aplikace proteinaz k výraznějšímu zhoršení hemostázy.
Jak už jsme zmínili, proteinázy jsou schopny aktivovat některé buňky podílející se na zánětlivé reakci. V pokusech in vitro došlo v přítomnosti proteináz už po 10 minutách k sedminásobnému zvýšení aktivity makrofágů; aktivita přirozených zabiječů (NK buněk), které jsou schopny destrukce nádorových nebo virem infikovaných buněk bez předchozí senzibilizace, se zvýšila třináctkrát (Leskovar, 1990; Leskovar a spol., 1993). Desserová a spol. (1997) v pokusech in vitro a ex vivo prokázala, že u pacientů, kteří dostávali per os kombinace proteinaz (Wobenzym), došlo v mononukleárech k signifikantnímu vzestupu produkce TNF-α, IL-1β a IL-6, cytokinů důležitých v akutní fázi buněčné reakce. Zároveň s tím byla v granulocytech pozorována výrazná intenzifikace „respiračního vzplanutí" (Závadová, 1995). Během něho produkují granulocyty mimo jiné superoxid, který je katabolizován na kyselinu chlornou a/nebo hydroxylový radikál. Tyto látky patří mezi účinné antimikrobiální a tumoricidní faktory.
Po požití proteináz dochází k signifikantnímu snížení sérové hladiny CRP, fibrinogenu a α2-makroglobulinu (Kunze, 1993). Pokles plazmatické koncentrace (α2-makroglobulinu dokumentuje jeho přeměnu z tzv. pomalé na tzv. rychlou formu a současně s tím zvýšené odstraňování komplexů cytokinů s rychlou formou α2-makroglobulinu z oběhu.
Proteolytické enzymy (především papain a bromelain) tlumí vznik imunokomplexů (IK) a zvyšují jejich clearance. Kunze (1996) ve studiích in vitro zjistil, že IK opracované proteinázami ztrácejí schopnost vázat Clq a aktivovat komplementovou kaskádu. Tím se přeruší bludný kruh novotvorby IK (Nakazawa a spol., 1986; Steffen a Menzel, 1987; Kunze a spol., 1993).
Ve světle nejnovějších poznatků je zajímavé také působení proteinaz prostřednictvím PAR (proteázami aktivovaných receptorů), které se evidentně podílejí na regulaci průběhu zánětlivé reakce.
Většina výše popsaných mechanismů účinků proteináz se podílí na zvýšení proteolytické aktivity séra - PAK, která má nezanedbatelnou roli při udržování intravaskulární koagulační rovnováhy, která při zachování přiměřené vazkosti krve brání vzniku trombóz. Významný je také podíl PAK na limitované proteolýze (při aktivaci prekurzorů peptidových hormonů a složek přirozené či získané imunity). PAK pomáhá udržovat stálé složení plazmatických proteinů, fyziologické koncentrace lipidů a cholesterolu, rovnováhu cytokinů a jejich receptorů. Důležité je i odkrývání či omezení exprese antigenních epitopů. Kontrolované studie prokázaly pozitivní vliv enzymů na reologické vlastnosti krve. Existují i doklady o příznivém působení na vývoj arteriosklerotických lézí.